Edita Strusková

Prodělala jsem rakovinu prsu a během léčby jsem si začala psát blog. Zpočátku jsem netušila co mě čeká, co se mnou bude a hlavně zda to zvládnu. Psaní blogu mi během léčby pomáhalo vyrovnat se se vším co sebou léčba nesla.

A nyní doufám, že můj blog pomůže naopak vám. Vám, které potkal stejný osud, ale i vám, kteří si procházíte jinými nepřízni osudu. Píšu o své nemoci, o životě s dvěmi malými dětmi a vše co s tím souvisí. Tak vítejte a bavte se :-)

Abyste nemuseli složitě vyhledávat informace o průběhu léčby, vytvořila jsem pro vás průvodce "Jak nebýt v háji, když máš prsa v háji vol.2,  kde najdete krom praktických rad jak toto náročné období zvládnout, najdete hlavně i tipy, jak si zažádat o důchod, na co vše máte nárok a třeba co dělat, abyste nepřišly o vlasy. 

Stáhněte si ho a nebuďte v háji :-) Dávám vám ho zcela zdarma!

12.4. 2018

Ty, ty a i ty…si zasloužíš medaili!

V sobotu jsem si doběhla pro medaili. Konkrétně to byla medaile za uběhnutých 21km. Dostanou ji všichni, kdo se zúčastní. Na čase nezáleží. Je oceněna odvaha, nadšení, vůle a další aspekty, bez kterých byste do cíle nedoběhli. A tak je to i v životě. Oceněn je většinou každý, ne jen ten, kdo je nejlepší. Každý, kdo...

3.4. 2018

Život je hra na honěnou

Jako, je to všechno na houby…Chodím na terapie, snažím se pracovat na své psychice, ale zjišťuji, že jedna z nějtěžších věcí, je přesvědčit své nejbližší o tom, o čem se přesvědčuji v posledním roce a půl já. A postupně začínám zjišťovat, že to nelze. Jako nelze bezdětné přesvědčit o tom, že s dětmi přijdou o...

18.3. 2018

6+1 rada ze života

Na pátek jsem se těšila. Nemusím vstávat. Hurááá! Vyrážíme s dětmi na výstavu lega. Paráda!! Dáme si někde po cestě oběd. Úplně nejlepší! A odpoledne vyrážím na víkend do sklípku na dámskou jízdu. Krásné plány. Takže to vezmeme popořádku. Plán na vstávání byl nejdříve po osmé hodině. Asi je vám jasné, jak to dopadlo. I...

14.3. 2018

Mečujeme, šprýmujeme, rýmujeme

Tak jak jsem psala ve facebookovém příspěvku, po týdnu v práci si Juli řekla, že to by jako stačilo a hodila se marod. Tak si tu předáváme rýmu a kašel. Místo bohulibé práce ve fakultní nemocnici dětem utírám zadky, neustále řeším Edwinovo “mami, já to nestihl” a následné převlékání do nových trenek. Mezitím se ze...

14.3. 2018

Na co myslím, když píšu o běhání

Napsáno: 27. LEDNA 2018 Běh, běh, běh…nenáviděla jsem ho. Teda, když to vezmu pěkně popořádku. Jako dítě jsem chtěla být vrcholový sportovec. A bylo mi asi jedno v čem. Jenže rodiče měli plno práce s vozením bráchy po trénincích a fotbalových zápasech, takže představa, že to budou muset absolvovat i se mnou se jim asi...

14.3. 2018

Tři týdny lázeňskou povalečkou

Napsáno: 23. LEDNA 2018 Parkujeme auto před nádražím, Zdenda hází na záda mou třicetikilovou krosnu, ve které nic není, jak zjišťuji o pár hodin později při vybalování a já ještě v posledních minutách dělám před autem módní přehlídku a nemůžu se rozhodnout, jakou bundu a jakou kabelku si vezmu. A hurá směr Plzeň, kde očekávám...

14.3. 2018

Silná jako ocel, křehká jako diamant

Napsáno: 10. LEDNA 2018 Před více jak rokem, když jsem onemocněla, tak jsem se ke své situaci postavila čelem. Všichni mě obdivovali, jak jsem silná a odolná, že to vše tak krásně zvládám. Já jsem si to taky myslela. Připadala jsem si silná a nezlomná jako skála. Jenže rok se s rokem sešel a skála...

14.3. 2018

Balvan ve mně, hygge u mně.

Napsáno: 7. PROSINCE 2017 Sedím na gauči. Na něm měkkoučká vánoční deka. Kolem mně tlumené světlo od svíček. Vůně ze svíčky Yankee Candle a z čerstvě upečeného cukroví. Deku jsem koupila v akci v Globusu, za pětikilo, v Pepcu měli tu samou za dvěstě. Po Yankee Candle jsem dlouho toužila. Až jsem si ji konečně...

4.3. 2018

Na střeše Hiltonu, aneb jak jsem se nenaučila tleskat

Napsáno: 22. LISTOPADU 2017 Jako chtěla bych vám napsat něco plné nadhledu a vtipu. A občas mám i super nápady. Ale než seženu čas a něco kam bych to napsala (myslím tím kus papíru nebo tak něco), tak to většinou zapomenu. Na co to jen svést? Na dlouhé kojení, 4,5 roku na mateřské, chemoterapie nebo...

27.2. 2018

Den bordeláře

Napsáno: 14. LISTOPADU 2017 Jak už jsem psala, nejsem teď zrovna v rovnováze. Ale pomalu se to lepší. Ale dnešek…dnešek fakt stál za to. Opět, začalo tím, že jsem se moc nevyspala. Místo abych zalehla, tak jsem ještě na ZOOTu honila outfity na sobotní večer. Nic jsem neulovila, zato jsem si zadělala na den plný...