Edita Strusková

Prodělala jsem rakovinu prsu a během léčby jsem si začala psát blog. Zpočátku jsem netušila co mě čeká, co se mnou bude a hlavně zda to zvládnu. Psaní blogu mi během léčby pomáhalo vyrovnat se se vším co sebou léčba nesla.

A nyní doufám, že můj blog pomůže naopak vám. Vám, které potkal stejný osud, ale i vám, kteří si procházíte jinými nepřízni osudu. Píšu o své nemoci, o životě s dvěmi malými dětmi a vše co s tím souvisí. Tak vítejte a bavte se :-)

Abyste nemuseli složitě vyhledávat informace o průběhu léčby, vytvořila jsem pro vás průvodce "Jak nebýt v háji, když máš prsa v háji vol.2,  kde najdete krom praktických rad jak toto náročné období zvládnout, najdete hlavně i tipy, jak si zažádat o důchod, na co vše máte nárok a třeba co dělat, abyste nepřišly o vlasy. 

Stáhněte si ho a nebuďte v háji :-) Dávám vám ho zcela zdarma!

14.3. 2018

Balvan ve mně, hygge u mně.

Napsáno: 7. PROSINCE 2017 Sedím na gauči. Na něm měkkoučká vánoční deka. Kolem mně tlumené světlo od svíček. Vůně ze svíčky Yankee Candle a z čerstvě upečeného cukroví. Deku jsem koupila v akci v Globusu, za pětikilo, v Pepcu měli tu samou za dvěstě. Po Yankee Candle jsem dlouho toužila. Až jsem si ji konečně...

4.3. 2018

Na střeše Hiltonu, aneb jak jsem se nenaučila tleskat

Napsáno: 22. LISTOPADU 2017 Jako chtěla bych vám napsat něco plné nadhledu a vtipu. A občas mám i super nápady. Ale než seženu čas a něco kam bych to napsala (myslím tím kus papíru nebo tak něco), tak to většinou zapomenu. Na co to jen svést? Na dlouhé kojení, 4,5 roku na mateřské, chemoterapie nebo...

27.2. 2018

Den bordeláře

Napsáno: 14. LISTOPADU 2017 Jak už jsem psala, nejsem teď zrovna v rovnováze. Ale pomalu se to lepší. Ale dnešek…dnešek fakt stál za to. Opět, začalo tím, že jsem se moc nevyspala. Místo abych zalehla, tak jsem ještě na ZOOTu honila outfity na sobotní večer. Nic jsem neulovila, zato jsem si zadělala na den plný...

27.2. 2018

Jak mě ovládl strach…a splnil se mi jeden malý sen

Napsáno: 10. LISTOPADU 2017 Loni jsem měla před sebou šestou chemoterapii, probíhala soutěž Czech Blog Awards, já jsem psala blog celkem krátce. Přesně tak dlouho, jak dlouho jsem měla u sebe rakovinu. A říkala jsem si, že bych se té soutěže fakt chtěla zúčastnit. Ale loni se mi to nehodilo, jednak jsem se ještě necítila...

27.2. 2018

Athénské dobrodružství 2

Napsáno: 1. LISTOPADU 2017 Tak už je to týden co jsme se vrátili z Athén. Ne, vlastně už měsíc. No trvá mi docela dlouho napsat jeden článek:-). Ale zpět k Athenám. Bylo tam krásně. Bylo tam veselo. Byl to chvílemi adrenalin. Bylo tam teplo. To je to hlavní na co si teď po týdnu/vlastně po...

27.2. 2018

Sociální bubliny

Rakovina se na mně valí ze všech koutů. I google mi sprostě a netaktně nabízí příběhy lidí, kteří mají rakovinu a zbývá jim pár týdnů života. O co mu jako jde?? Je to prostě jen jednoduchá sociální bublina. Jelikož se mě toto téma přímo dotýká, tak o něm sem tam čtu. Stýkám se s lidmi,...

27.2. 2018

Athénské dobrodružsví

Napsáno: 24. ZÁŘÍ 2017 Odlet z Bratislavy ve 20:30, přílet Athény 23:30. Cesta z Prahy do Bratislavy se zastávkou v Brně 6h. S dětmi ideální cesta, nemyslíte? Ale low budget je low budget. Ryanair z Prahy do Athén nelétají.    Poté přesun do pronajatého bytu. Děti spí, máme spoustu věcí, není čas na hrdinství a...

27.2. 2018

Jak jsem prozřela

Napsáno: 19. ZÁŘÍ 2017 Zažila jsem týden prosycený strachem. Vyčerpalo mě to. Dost. Nebyl to takový ten strach, kdy se bojíte, že něco nezvládnete. Ani strach z něčeho co vás děsí. Už vůbec to nebyl strach, že se ztrapníte. Že budete druhým pro smích. Ba, nebyl to ani strach o druhou osobu. Byl to prostý,...

27.2. 2018

Když se zastaví čas…

Napsáno: 4. ZÁŘÍ 2017 Paralýza.  To se tak těšíte na jedno z mnoha vyšetření. Malinký červíček strachu hlodá, ale malý strach vždy dokáže přebít optimismus a plány co vše budu dělat, když jsem sama a můžu co se mi zamane. V den vyšetření se v šest ráno vymátožíte z postele. A pak do ní ještě...

27.2. 2018

Magické datum 18.8.

Napsáno: 18. SRPNA 2017 Tak dnešek se zas podařil 😀 Před pěti lety jsem se vdávala, před čtyřmi roky jsem netrpělivě očekávala Julii, které se na svět moc nechtělo, před třemi jsme si už byl na cestě Edwin a nevím co jsme dělali, před dvěmi byla vedra a už jsme byli čtyři, před rokem, všichni...