Co vše dokáže Tvé tělo?

V dnešním článku se jdu nepokrytě pochlubit, ale teda s úmyslem Tě povzbudit a třeba i inspirovat?
 
Inspirovat tím, abys věřila svému tělu a věděla o něm, že dokáže velké věci, když mu věnujeme trochu pozornosti. 
Často totiž na své tělo nadáváme a když už o něm mluvíme, tak ne zrovna lichotivě. Řešíme, kde kolik má kil navíc, co nás vše bolí. Ale zapomínáme na to, že třeba porodilo nějaké děti, že zvládlo náročnou léčbu, operaci. Že s námi je celý život. 
 
Já jsem před 5 lety měla po operaci prsu, po chemoterapiích a docházela na ozařování. Byla jsem unavená, ale na dobré cestě k uzdravení. V koutku duše jsem snila o tom, že za rok si zaběhnu půlmaraton a že bych někdy mohla mít ještě jedno miminko. 
 
To jsem byla ještě plná naděje a těšení se na život po léčbě. No, ale když léčba skončila, tak jsem dopadla na zem. Jako deka na mě spadla úzkost a nepředstavitelný strach z návratu nemoci. V té době už mé tělo fungovalo krásně, běhala jsem, docela hodně. Právě kvůli těm úzkostem a strachu. Ale psychika mi vypověděla službu a už ani běh mi nepomáhal. Tělo chtělo jít dál, ale hlava se zasekla. 
 
Psychiku léčím doteď, je to proces. Ale tělo od té doby dokázalo spoustu úžasných věcí. Uběhlo 3 půlmaratony, porodilo další dítě, které ještě teď ve dvou letech kojené (z jednoho prsa). Není to úžasné? 
 
A já věřím, že každé tělo dokáže skvělé věci, i to tvé. I když má o pár kilo víc nebo míň. I když má malá, velká nebo žádná prsa. I když občas bolí. 
 
Ten třetí půlmaraton jsem běžela teď v sobotu, proto se jdu taky začerstva pochlubit:-). Nejsem teda moc pyšná, jak jsem k tomu přistoupila (málo tréninku, večer před během velmi málo spánku), ale i tak to mé tělo zvládlo. A pomáhá mé hlavě, když si myslí, že je vše marné, jde na ní úzkost a deprese, tak skrz tělo se mi daří se s tím vypořádat.
 
Jak to máš ty? Jaký vztah máš se svým tělem? 
 
A víš, že když mu budeš věnovat opravdu jen pár minut denně, ale pravidelně, tak Ti fakt poděkuje? V podobě více energie, lepší nálady a vymizení bolestí?
 
Prodělala jsem rakovinu prsu a během léčby jsem si začala psát blog. Zpočátku jsem netušila co mě čeká, co se mnou bude a hlavně zda to zvládnu. Jelikož jsem těžko hledala informace a každé zadání slova rakovina do googlu mou psychiku poslalo dolů, rozhodla jsem se, že pomůžu ženám, které jsou ve stejné situaci. Můj příběh si můžete přečíst zde:
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů