Advent v klidu a míru, to je co??

Takže první adventní neděle…začala jak se sluší a patří pro celé Vánoce. Řekněte mi, kdo vymyslel rčení, že Vánoce jsou svátky klidu a míru a já ho pozvu k nám domů.

Takže první adventní neděle začala předpisově. Už ve 2 hodiny ráno. Kdy jsem se jen tak otáčela z jednoho boku na druhý a v ten moment jsem na sekundu procitla a uvědomila si, že jsem zapomněla Julince dát za okno adventní kalendář výměnou za dopis, který tam pro Ježíška připravila. Vyhrabala jsem se z postele a šla jsem ho hledat. Naštěstí najisto. Poslepu jsem sáhla do krabice, vyndala ho a umístila za okno, pochválila se, jaký jsem pašák a padla jsem zpět do postele.Střih. Sedm hodin ráno. Juli a Edwin u mě v posteli. Juli mi ukazuje kalendář. Kouknu jedním oknem, zahulám něco ve stylu, že to je baječný a chci oko opět zavřít. Jenže Juli pláče, že prý kalendář je rozbitý. Otevřu i druhé oko. Sakra, jsem se uprostřed noci trochu sekla a vzala špatný kalendář. Zatímco mi hlavou šrotuje, jak to napravit, děti už běhají po zahradě a hledají poztrácená okýnka. No nic. Děti nenanašly, já nevymyslela. Přece jen smutná Juli je lepší, než abych byla prozrazena a existence Ježíška pošlapána. Ze spánku už nic nebude, vylézám z postele, dětem pouštím pohádku, abych alespoň trochu napravila reputaci a sobě dělám snídani šampionů. Chci jít běhat, tak je třeba se posilnit. Než to všechno udělám a sním, tak přichází mamka. Rychle oblékám Alfréda, sebe, do toho dělám ještě vajíčka pro Zdendu (ano všechno současně) a za pár minut vybíhám. Za sebou nechávám kuchyň plnou špinavého nádobí. Ono počká. Bohužel. Běžím, běžím rychle. Chci se vrátit dřív než mamka s Alfem, abych se stihla osprchovat a protáhnout se. Bohužel se to nedaří. Mamka s Alfem přichází pět minut po mě. Ok, dávám rychlou sprchu, když vylézám Alf už křičí a tenhle trend si tak nějak drží celý zbytek dne. No neva, nakojím ho a jdu se protáhnout. Během jógy si dávám pauzy, abych Alfa odnesla od kabelů, vyndala mu z pusy hlínu, nebo mu sebrala fixu, kterou si nevědomky maluje po obličeji. Po 20 minutách to vzdávám a jdu mu udělat oběd. A nám taky. A dohání mě kuchyň plná špinavého nádobí, kterou jsem tam ráno zanechala. Nesnáším bordel, zmatek a řev. Přitom jsem bordelář, zmatkař a celkem často křičím. Ať žije klidná a mírumilovná první adventní neděle. Jsem dvě hodiny doma, dvě hodiny se snažím dát dohromady nějaký oběd a nedaří se. Proklínám se, že jsem se nepozvala na oběd k mamce na řízky. Místo toho po dvou hodinách před Zdendu předkládám tři dny staré kari, děti maj oběd od včerejška a já suchou rýži. Kterou si teda poleju omastkem z kuřete, který děti nejí. Kuchyň vypadá jako kdyby tam bouchla bomba, stejně tak zbytek obýváku. Kašlu na to a jdu se obléct do plavek. Před tím teda ještě trochu zakřičím a prásknu dvířky od kuchyně. Protože dveře nemáme. Soukám děti do auta a začínám se uklidňovat. Zcela se zklidňuji až v rybníku, který má celé 4,5stupně. Tam to totiž jinak nejde. Necítím totiž nic. Hlavně teda prsty u nohou ne. Vylézám ven a je mi krásně. Necítím tělo a necítím vztek. Nicméně, pokud čekáte happy end v podobě zapálení první adventní svíčky, pohody a klídku u pohádky, tak sorry. Mám věnec, ale nemá svíčky, mám doma bordel a Alf řve. Takže tupě sedím, projíždím instáč a s každou další fotkou zapálené svíčky a hygge interieru se mi chce víc a víc blejt. Krásný advent všem! Já už mám v sobě celou Milku, sklenku vína, kdybych mohla měla bych v sobě už celou lahev a konečně se dostavuje klid a mír. No nic, zkusím si naladit to adventní pohodu zítra. Snad seženu nějaké ty svíčky.