Takže první adventní neděle…začala jak se sluší a patří pro celé Vánoce. Řekněte mi, kdo vymyslel rčení, že Vánoce jsou svátky klidu a míru a já ho pozvu k nám domů. Takže první adventní neděle začala předpisově. Už ve 2 hodiny ráno. Kdy jsem se jen tak otáčela z jednoho boku na druhý a v ten moment jsem na sekundu procitla a uvědomila si, že...
Na konci roku všichni bilancují. Já bych tak bilancovala, ale trápí mě úporná bolest ramene, kterou se snažím přehlušit všelijakými metodami, které nakonec stejně končí polykáním tabletek různých barev. Růžové zabírají nejvíc. Ale musí být dvě. Takže bolest mi zcela zastírá mysl a nejsem schopna říci, jaký ten rok 2018 vlastně byl. Možná bych mohla nazvat...
Od té doby co jsem rodič, nebo spíš od té doby, co děti tak nějak vnimají nějaké Vánoce, tak se jako rodič snažím vytvořit nám nějaké tradice. Tradice, které si s sebou děti ponesou dále do života. A mám pocit, že mi to moc nejde. Nebo, jinak. Přistihnu se, že je to pro mě chvílemi stres. Aby ty...
Jsem zavalená. Ani ne tak povinnostmi, jako spíš věcmi, které mě baví a které chci dělat. Nevím kam dřív skočit a pro jednu věc zapomínám na druhou. A vlastně z toho nikdy nevzejde nic kloudného. Chvíli neběhám, protože se snažím něco vytvářet. Ale často to nedotvořím, začnu běhat. Běhám a říkám si, jo teď to jde, přihlásím se konečně na maraton a natrénuji...
Ten den porozumněla lidem, kteří se rozhodnou spáchat sebevraždu. Pochopila asi ten pocit, co ty lidi provází. Ten naprostý zmar. Ne, ona se nechtěla zabíjet. Vždyť ji šlo o naprostý opak. Přežít. Co nejdéle. Na tomto světě. Ale došlo ji, že ty lidi nemusí trápit nic objektivně tak strašného, co by v očích druhých lidí, mohlo vyvolat alespoň...
Strach. Strach je emoce, která když vás ovládne, tak zcela změní váš život. Protože žít ve strachu je těžké. Proto je velmi důležité umět mu pohlídnout do očí. Umět ho překonat tím, že mu půjdete naproti. Ano, existují strachy, kde to tak jednoduché není. Třeba když máte strach ze strachu ze smrti. To jste pak zacyklení,...
Minimalismus…ten ted frčí, alespoň v mé sociální bublině. A jelikož si dělám pořádek v životě, tak jsem se rozhodla jít také touto cestou. Zjednodušovat. Vše. Od vztahů přes balení po obstarávání domácnosti. Vztahy teď přeskočím, to je na jiný článek. Teď jsem se na minimalismus vrhla v oblasti balení věcí na dovolenou. Poprvé jsem to vyzkoušela předminulý týden, když jsem nás balila na dětský...
Tak mi vyndali další zub moudrosti. Původně mi teda měli vzít oba, ale nakonec to bylo přehodnoceno. Jednak doktorka vypadala dost nejistě. Musela jsem si zkontrolovat jestli to náhodou není studentka. A hlavně, když se pustila do trhání osmičky, která byla už vylezlá a měla to být dle jejích slov akce na minutu, tak tam s tím bojovala snad 15...
Tak mám na prázdniny program jasný. Hodinu co hodinu visím na netu a posílám si hlasy. Kdyby mi někdo řekl, že tohle budu dělat, poklepu si na čelo se slovy, že toto nemám zapotřebí. No, člověk míní, ankety mění. Já to na sebe prásknu. Chci na galavečer, protože jak si člověk jednou stoupne na jeviště, nechce z něj dolů. Ale hlavním důvodem jsou...
Napsáno: 7. PROSINCE 2017 Sedím na gauči. Na něm měkkoučká vánoční deka. Kolem mně tlumené světlo od svíček. Vůně ze svíčky Yankee Candle a z čerstvě upečeného cukroví. Deku jsem koupila v akci v Globusu, za pětikilo, v Pepcu měli tu samou za dvěstě. Po Yankee Candle jsem dlouho toužila. Až jsem si ji konečně koupila. V akci. Hraje příjemná hudba. To mi teda dá...
Edita Strusková