Athénské dobrodružsví

Těsně před cílem objede pár bloků navíc, aby nahonil kilometry na taxametru. Při kasírování po nás chce o 7 eur navíc. Za to, že nás naložil i s kuframa. To se nám nelíbí a trochu rozvíříme horkou řeckou krev. Hádka nekončí situací win-win, ale je to lose-lose, Zdenda totiž platí eura navíc, ale vyhádá si účtenku. No neva, ubytujeme se v krásném bytě jedeme spát.

Nejoblíbenější místo našeho apartmánu

Rozhodneme se, že vyrazíme obhlédnout olejovou skvrnu ze ztroskotaného tankeru. Doufáme, že to je jen mediální bublina. A ač se někteří koupou, olejový smrad hovoří za vše. No neva, vydáme se hledat bazén. Mezitím se nám tedy podaří píchnout kolo u kočáru, takže vláčíme urvané děti po svých nějaké 3 km zpět na byt. Tam děti ožívají a my s Maruškou uvadáme. Ale sebereme zbytky posledních sil a vyrážíme k vytipovanému bazénu. Doplazíme se tam celí splavení chvilku po 16h. Těšíme se jak se ponoříme do azurově modré vody… A plavčice nám oznamuje, že je pro veřejnost otevřeno je do 16h. Edwin se mezitím stihl svléci do noha a občurat tam jeden jediný stromek. Takže děti polijeme vodou z lahve na pití a jdeme domů.

Druhý den beru kolečko od kočárku a jdu vyměnit duši. Tu od kočárku, moje je v pořádku a v zenové mlze z cestovního dobrodužství. Opojená radostí z toho, že jsem našla cykloservis, kde mi kolo opraví, učiním zásadní chybu. Nedomluvím si cenu dopředu. Takže místo 5 euro po mě chtějí nekřesťanských 20 euro. Davám mu 15 a jdu. Nevadí, to je těžký život turisty:-D.

Před barákem nás nakládá naše ubytovatelka do svého VW Beatlu a veze nám ukázat krásy okolí a hlavně bazén, kam nás pustí a nechají nás tam se vykoupat. Do mikro auta se vejdeme my 4, kočárek a bytná se psem. Edwin je šťastný, že jede autem bez střechy, Juli má radost, že si může během cesty hladit pejska, já, že jsme se všichni vešli a Maruška je utlačená kočárkem, jelikož sedí na pátém místě v autě pro čtyři. To že dětské autosedačky by zbytečně zabírali místo, je zbytečné psát. Zbytek dne trávíme u bazénu a máme se krásně. Po cestě zpět tedy opět prorážíme kolo u kočárku.

 

A takhle krásně jsme se vešli do mikroauta

Druhý den vyrážíme opět do cykloservisu, teda tentokrát jde Maruška a má jen 5 euro. A skutečně výměna duše u kola stojí 5 euro. Pak vyrážíme do centra. Večer se vrací Zdenda s půjčenou károu.

Další den jsme pozvaní na pravou řeckou dětskou oslavu narozenin. Předtím se jedeme konečně vykoupat k čistému moři. Škoda, že nesvítí slunce, fouká vítr a je asi tak 22 stupňů. Ale dětem je to šumák, já se otužuju a Zdenda má po vzoru svého syna “zimu rád”. Jen Maruška se choulí na dece a luští sudoku. Poté co řádně vymrzneme vyrážíme na avizovanou party. Edwin jen ve slipech, jako správna matka jsem sobě sbalila 3 outfity a Edwinovi jen jeden. Ten který měl na sobě. A počůral si ho. Neva. Party je skvělá!

Zima mě vyhnala se proběhnout

Pravá řecká party

Místo pro party jako stvořené

Další den jsme celý den na pláži. A je teplo! Trochu nuda, že :-D?

A ač by se mohlo zdát, že do včerejška se na nás lepily samé lapálie – jako ztroskotaný tanker a zamořené všechny athenské pláže (máme byt kousek od pláže:-D) a několikrát píchlé kolo u kočárku, zima na pláži – a ta pravá idylka nastala až dnes, tak to je velký omyl! Protože alespoň máme nač vzpomínat a hlavně nebyl čas přemýšlet!

Dnes jsem se zastavila a odpočívala a…teda nic moc, moje psychika je stále po událostech dnů minulých dost pochroumaná a asi to bude běh na delší trať ji zase nastartovat a myslet na věci pozitivní a nepitvat se v těch negativních. Ale ono to nějak půjde, rozhodla jsem se, že se naučím si správně přát a bude to :-DDD.

A teď si mimojiné přeji, aby si vás co nejvíc koupilo náš krásný Bellis kalendář na rok 2018!