Athénské dobrodružsví

Napsáno: 24. ZÁŘÍ 2017

Odlet z Bratislavy ve 20:30, přílet Athény 23:30. Cesta z Prahy do Bratislavy se zastávkou v Brně 6h. S dětmi ideální cesta, nemyslíte? Ale low budget je low budget. Ryanair z Prahy do Athén nelétají.

 

 Poté přesun do pronajatého bytu. Děti spí, máme spoustu věcí, není čas na hrdinství a berem první taxi stojící před letištní halou. Narve nás všech pět, včetně kufrů, krosen a kočáru do své stařičké Toyoty. S autosedačkami pro děti si v Řecku hlavu nelámou. Řidič je také stařičký, když mu ukazujeme napsanou adresu, ukáže na svůj zrak a zavrtí hlavou. Že by neviděl? Po 5 minutách jízdy, kdy suverénně na dvouproudé silnici se zátarasami uprostřed vjede do protisměru, se začneme obávat, že jeho zrak bude asi opravdu vetchý. Řidič se asi 10x pokřižuje. Já se nekřižuji, googluji cestu a pak odpočítávám kilometry do cíle.

Těsně před cílem objede pár bloků navíc, aby nahonil kilometry na taxametru. Při kasírování po nás chce o 7 eur navíc. Za to, že nás naložil i s kuframa. To se nám nelíbí a trochu rozvíříme horkou řeckou krev. Hádka nekončí situací win-win, ale je to lose-lose, Zdenda totiž platí eura navíc, ale vyhádá si účtenku. No neva, ubytujeme se v krásném bytě jedeme spát.

Nejoblíbenější místo našeho apartmánu

Brzy ráno Zdenda odjíždí opět na letiště a pak letí směr Istanbul. Co v Athenách, že? A děti se rozhodnou, že už spát nebudou. Čeká nás s Maruškou náročná středa.

Rozhodneme se, že vyrazíme obhlédnout olejovou skvrnu ze ztroskotaného tankeru. Doufáme, že to je jen mediální bublina. A ač se někteří koupou, olejový smrad hovoří za vše. No neva, vydáme se hledat bazén. Mezitím se nám tedy podaří píchnout kolo u kočáru, takže vláčíme urvané děti po svých nějaké 3 km zpět na byt. Tam děti ožívají a my s Maruškou uvadáme. Ale sebereme zbytky posledních sil a vyrážíme k vytipovanému bazénu. Doplazíme se tam celí splavení chvilku po 16h. Těšíme se jak se ponoříme do azurově modré vody… A plavčice nám oznamuje, že je pro veřejnost otevřeno je do 16h. Edwin se mezitím stihl svléci do noha a občurat tam jeden jediný stromek. Takže děti polijeme vodou z lahve na pití a jdeme domů.

Druhý den beru kolečko od kočárku a jdu vyměnit duši. Tu od kočárku, moje je v pořádku a v zenové mlze z cestovního dobrodužství. Opojená radostí z toho, že jsem našla cykloservis, kde mi kolo opraví, učiním zásadní chybu. Nedomluvím si cenu dopředu. Takže místo 5 euro po mě chtějí nekřesťanských 20 euro. Davám mu 15 a jdu. Nevadí, to je těžký život turisty:-D.

Před barákem nás nakládá naše ubytovatelka do svého VW Beatlu a veze nám ukázat krásy okolí a hlavně bazén, kam nás pustí a nechají nás tam se vykoupat. Do mikro auta se vejdeme my 4, kočárek a bytná se psem. Edwin je šťastný, že jede autem bez střechy, Juli má radost, že si může během cesty hladit pejska, já, že jsme se všichni vešli a Maruška je utlačená kočárkem, jelikož sedí na pátém místě v autě pro čtyři. To že dětské autosedačky by zbytečně zabírali místo, je zbytečné psát. Zbytek dne trávíme u bazénu a máme se krásně. Po cestě zpět tedy opět prorážíme kolo u kočárku.

 

A takhle krásně jsme se vešli do mikroauta

Druhý den vyrážíme opět do cykloservisu, teda tentokrát jde Maruška a má jen 5 euro. A skutečně výměna duše u kola stojí 5 euro. Pak vyrážíme do centra. Večer se vrací Zdenda s půjčenou károu.

Další den jsme pozvaní na pravou řeckou dětskou oslavu narozenin. Předtím se jedeme konečně vykoupat k čistému moři. Škoda, že nesvítí slunce, fouká vítr a je asi tak 22 stupňů. Ale dětem je to šumák, já se otužuju a Zdenda má po vzoru svého syna “zimu rád”. Jen Maruška se choulí na dece a luští sudoku. Poté co řádně vymrzneme vyrážíme na avizovanou party. Edwin jen ve slipech, jako správna matka jsem sobě sbalila 3 outfity a Edwinovi jen jeden. Ten který měl na sobě. A počůral si ho. Neva. Party je skvělá!

Zima mě vyhnala se proběhnout

Pravá řecká party

Místo pro party jako stvořené

Další den jsme celý den na pláži. A je teplo! Trochu nuda, že :-D?

A ač by se mohlo zdát, že do včerejška se na nás lepily samé lapálie – jako ztroskotaný tanker a zamořené všechny athenské pláže (máme byt kousek od pláže:-D) a několikrát píchlé kolo u kočárku, zima na pláži – a ta pravá idylka nastala až dnes, tak to je velký omyl! Protože alespoň máme nač vzpomínat a hlavně nebyl čas přemýšlet!

Dnes jsem se zastavila a odpočívala a…teda nic moc, moje psychika je stále po událostech dnů minulých dost pochroumaná a asi to bude běh na delší trať ji zase nastartovat a myslet na věci pozitivní a nepitvat se v těch negativních. Ale ono to nějak půjde, rozhodla jsem se, že se naučím si správně přát a bude to :-DDD.

A teď si mimojiné přeji, aby si vás co nejvíc koupilo náš krásný Bellis kalendář na rok 2018!

 

Prodělala jsem rakovinu prsu a během léčby jsem si začala psát blog. Zpočátku jsem netušila co mě čeká, co se mnou bude a hlavně zda to zvládnu. Jelikož jsem těžko hledala informace a každé zadání slova rakovina do googlu mou psychiku poslalo dolů, rozhodla jsem se, že pomůžu ženám, které jsou ve stejné situaci. Můj příběh si můžete přečíst zde:
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů