Správný postoj je klíč

Možná teď napíšu, pro některé, nepopulární slova a budu trochu střílet do svých řad, ale nedá mi to.

V rámci své profese se to tak nějak sešlo a mám víkend co víkend nějaký kurz. A krom odborných znalostí, tam často narážíme na téma moje nemoc a všechny nepříjemnosti kolem ní. A vnímání těchto všech neduh. A když nad tím tak přemýšlím a vidím to i v praxi, tak čím víc ty neduhy člověk probírá s ostatními, neustále si stěžuje a žehrá na to, jak je to náročné, tak tím více se v tom svém stavu utvrzuje. Vždy jde o postoj.

Samozřejmě žít s vážnou nemocí nebo po vyléčení z ní, není úplně jednoduché. Ale jednou se to stalo a jediné a to nejdůležitější co pro sebe můžeme udělat, je naučit se s tím žít a hlavně vnímat své tělo. Pozorovat ho a chovat se k němu citlivě a tak jak potřebuje. Dokud je člověk zdravý, neřeší to, často jde na kraj svých sil. Však ono se to nějak zvládne. Jo, zvládne. Ale jak dlouho? Lidé s vážnou nemocí jsou ukázkou toho, jak to může dopadnout. Samozřejmě, jsou vyjímky, které se ke svému tělu dle všeho chovali laskavě a přesto to neklaplo. Ale kdoví, třeba se svou duší už to tak neměli. A nevědeli to ani oni sami. Těžko říci.

A hlavně pokud se vyléčíme z rakoviny, když budu mluvit konkrétně o nemoci se kterou mám osobní zkušenost, tak jedním z našich cílů je, zůstat zdraví. Bojíme se návratu nemoci. To je společný jmenovatel všech vyléčených, troufám si tvrdit. Někdo to má více, někdo méně. Ale všechny neduhy, které po léčbě máme, nám pomáhají se zastavit a vnímat své tělo.Nejít znovu za hranice svých možností. I tak lze vnímat, proč jsme po léčbě unavené, bolí nás klouby a já nevím co ještě.

Možná spousta namítne, že to je způsobené léčbou. Možná, nebo spíš určitě, je, ale na tom ve finále nezáleží. Důležité je, jak se k tomu postavíme. Zda si budeme vzájemně stěžovat a utvrzovat se v tom, že to tak máme všichni a že to je hrozné, jaké jsme chudinky a jak to máme těžké, nebo zda si jednou postěžujeme a pak vezmeme život, který jsme si vybojovali, do svých rukou.

• budeme odpočívat
• nebudeme se snažit být dokonalé
• vyměníme práci, když cítíme, že nás ničí
• když nám není dobře, půjdeme k lékaři a do práce nepůjdeme
• místo přípravy teplých večeří, se natáheme
• místo hraní s dětmi si půjdeme lehnout, když si to tělo žádá
• budeme dobře jíst
• budeme dodržovat spánkovou hygienou.

A zkrátka, budeme se ke svému tělu chovat laskavě.

Protože ty neduhy si tím stěžováním rozhodně nezlepšíme, naopak. Jediný kdo nám může pomoci, jsme my sami.

Nikdo jiný to za nás neudělá.