Články autora
Napsáno: 1. SRPNA 2017 Čekání na výsledky z biopsie bylo dlouhé. Hned další den po biopsii jsem překopala plány a povolala děti do Prahy. Musím si je užít, když zachvíli umřu, říkala jsem si. Babičky děti sbalily a společně vyrazily autem do Prahy. Juli to nějak nedala v Budějcích hodila takovou šavli, že v autě se už nedalo být, resp. zvládly to jen silné...
Napsáno: 26. ČERVENCE 2017 Přesně před rokem byl ten týden, kdy to vše začalo. Před rokem v pondělí jsem měla narozeniny. Děti zůstaly na jihu a já se těšila, jak si volno užiju a budu dělat vše, co s dětmi moc nejde. Ráno jsem si zašla na snídani a pak jsem pomalu vyrazila ke gynekologovi s nalezenou bulkou v podpaží. K doktorovi jsem se ale...
Napsáno: 3.ČERVENCE 2017 Ufff, právě jsem vyprala všechno oblečení a hlavně boty, které dnes Edwin pokřtil…idealní čas na odplenkování, když nám nepere pračka…Ale pěkně popořádku. Včera večer jsem si řekla, že vstanu pěkně ráno v před šestou, abych měla před dětmi trochu náskok (podotýkám, že takovýto majstrštyk se mi za celé skoro 4 roky ještě nepodařil). No v sedm mě...
Napsáno: 1. ČERVNA 2017 Chtěla jsem napsat nějakou velmi hodnotnou myšlenku ke dni dětí. Něco v tom smyslu, abyste si nezapomínali hrát v každém věku a tak. No ale… Od pondělí, kdy si Zdenda vyrazil na pracovní roadtrip po východní Evropě, krátce po té, co Edwin hodil takovou šavli, že by se za ní nemusel stydět ani ten největší pařmen po divokém mejdanu,...
Napsáno: 27. ČERVNA 2017 Holčička, sotva dvouletá, se houpe na houpačce. Resp. maminka ji houpe, tak malé děti se většinou samy houpat ještě neumí. Neumí ještě spoustu dalších věcí, třeba interakci s ostatními dětmi, všechno se to učí…nejčastěji od nás, dospělých. Maminka tedy houpe svojí dcerku. Vtom se k houpačkám přiřítí moje děti, Juli obsadí jednu volnou a Edwinovi...
Napsáno: 21. KVĚTNA 2017 Tak mám za sebou první týden bez radioterapie. A musím říct, že byl hooodně intezivní. Přece jen to záření mělo něco do sebe, dalo to člověku jakýsi řád. Teď mám problém určit co je za den. A hlavně tento týden se toho událo tolik, že mám pocit, že od podnělí musel utéct minimálně měsíc. Krásná ukázka...
Napsáno: 28. DUBNA 2017 Magistro Strusková, pojďte dále. S těmito slovy vstupuji do kabinky, vysvleču se do půl těla a čekám na další zavolání. Pak vstoupím polonahá, do místnosti plné mladých kluků, radiologických asistentů. No, ještěže mám trénik z frisbee, kde byli společné sprchy a tak se mě nějaká stydlivost netýká :-D. Ale jim je to stejně šumafuk, vzhledem k tomu, kolik polonahých ženských...
Napsáno: 16. DUBNA 2017 Svět je krásný…když se člověk vyspí… Zjišťuji poslední dobou. Nikdy jsem nijak výrazně netrpěla, pokud se mi nedařilo spát, tak jak je záhodno. Zvládala jsem fungovat i se spánkovým deficitem. Což se rozhodně nedá říct o momentálním stavu. Méně jak 8 hodin a já mám problém i existovat, natož fungovat. Připadám jak si malé přetažené...
Napsáno: 5. BŘEZNA 2017 Během nemoci jsem měla hodně času přemýšlet. O sobě, o svém životě. A tak. Však to znáte. Největší zemětřesení v mém životě ale způsobil příchod dětí. Od určitého období svého života jsem je chtěla, ale nikdy mě nedostihl tikot biologických hodin a kdybych na něj čekala, tak se asi Juli se Edwinem nikdy nenarodí. Nebudu psát, že mám...
Napsáno: 5. ÚNORA 2017 První po čem jsem toužila, když mi bylo oznámeno, že mám v prsu zhoubný nádor, bylo, aby mi ho proboha co nejdřív vyndali. Nakonec jsem si na to musela počkat půl roku, až tam vlastně žádný nádor nezůstal. Chemoterapie si s ním poradila, ale operaci jsem stejně musela podstoupit. Už kvůli metastáze v uzlinách v axile (podpaží,...
Edita Strusková