Články autora

Edita Strusková

Prodělala jsem rakovinu prsu a během léčby jsem si začala psát blog. Zpočátku jsem netušila co mě čeká, co se mnou bude a hlavně zda to zvládnu. Jelikož jsem těžko hledala informace a každé zadání slova rakovina do googlu mou psychiku poslalo dolů, rozhodla jsem se, že pomůžu ženám, které jsou ve stejné situaci. Můj příběh si můžete přečíst zde:
26.2. 2018

Svět je krásný…když se člověk vyspí.

Napsáno: 16. DUBNA 2017 Svět je krásný…když se člověk vyspí… Zjišťuji poslední dobou. Nikdy jsem nijak výrazně netrpěla, pokud se mi nedařilo spát, tak jak je záhodno. Zvládala jsem fungovat i se spánkovým deficitem. Což se rozhodně nedá říct o momentálním stavu. Méně jak 8 hodin a já mám problém i existovat, natož fungovat. Připadám...

26.2. 2018

O dětech a emocích

Napsáno: 5. BŘEZNA 2017 Během nemoci jsem měla hodně času přemýšlet. O sobě, o svém životě. A tak. Však to znáte. Největší zemětřesení v mém životě ale způsobil příchod dětí. Od určitého období svého života jsem je chtěla, ale nikdy mě nedostihl tikot biologických hodin a kdybych na něj čekala, tak se asi Juli se Edwinem...

26.2. 2018

Řízni sem, řízni tam…

Napsáno: 5. ÚNORA 2017 První po čem jsem toužila, když mi bylo oznámeno, že mám v prsu zhoubný nádor, bylo, aby mi ho proboha co nejdřív vyndali. Nakonec jsem si na to musela počkat půl roku, až tam vlastně žádný nádor nezůstal. Chemoterapie si s ním poradila, ale operaci jsem stejně musela podstoupit. Už kvůli...

26.2. 2018

A jaký ty máš genofond?

Napsáno: 25. ÚNORA 2017 V tuto chvíli je obsah blogu hlavně o tom, jak zvládám rakovinu já, jak ji prožívám a tak. A aby to nebylo jen o mně, tak se pokusím připojit další sekci, jakési vzdělávací okénko. Tento článek bude o tom, co rakovinu způsobuje a co jsou to vlastně ty geny, kvůli kterým...

18.2. 2018

Silná trojka

Napsáno: 6. LEDNA 2017 Bylo nás pět. Pět holek, které se v srpnu 2013 staly matkami. Seznámily jsem se na internetové diskuzi. Časem se z pětice vytvořila dvojice a trojice. To tak v životě bývá, že se cesty spojují a zase rozdělují. Ta dvojice si byla podobná více a i naše trojice má v životě...

18.2. 2018

Můj půlrok plný chemie

Napsáno: 13. LEDNA 2017 Tak mám za sebou poslední chemoterapii, ještě tedy nejsme ve stavu hodném slavení, ale hned jak se dám do kupy, oslava bude!! A nezůstane jen u jedné! Protože já jsem typ slavící! S Krčí jsem se tedy ještě bohužel nerozloučila, poněvadž tam budu chodit na návštěvy ještě celý dlouhý rok. Na...

18.2. 2018

Jak jsem nešla na pivo

Napsáno: 27. LEDNA 2017 Dnes večer jsem se těšila, že se Zdendou vyrazime do víru velkoměsta. Už více jak tři roky je to pro mně svátek, když můžeme jít v Praze večer mimo domov. No,ale když i třetí líčení odplavily slzy, tak jsem se s vycházkou rozloučila. Dostihla mě mocná únava. V bytě chaos, druhý...

18.2. 2018

Jedna moje Všechnopárty…aneb jak bylo v roce 2016?

Napsáno: 31. PROSINCE 2016 Ač moc nemám ráda takovéto bilancování na konci roku, co bylo dobré, co zlé, co nejhorší co nejlepší a co nás čeká v novém roce, tak přece jen se do něj asi taky pustím. Protože jsem nucena sedět dnes doma s rodiči,  a řeknu vám, program v televizi je dost tristní....

18.2. 2018

Pohled do nitra duše

Napsáno: 14. PROSINCE 2016 Mám za sebou předposlední chemoterapii, dnes budu asi trapně melancholická, trochu upřímná a neveselá, kdo neni nalazen, nechť nečte. Já se do příště polepším a napíšu brzy zas něco veselého:-) A kdo se rozhodl, že číst bude tak hurá do toho. Mám za sebou sedmou chemoterapii, pomalu a jistě se blížím...

18.2. 2018

Obrázky padají na zem vždy namazanou stranou

Napsáno 2. PROSINCE 2016 Dnešek byl ten den, který se prostě nepovedl. Špatně to začalo už včera. Šla jsem spát pozdě. Pak jsem dlouho makala na tom, abych usnula. Poslední dobou my tato činnost dává dosti zabrat. Ač jsem k smrti unavená, tak mi prostě to usnutí nejde. Tak jsem tak ležela, slyším Zdendu dýchat,...