Články autora

Edita Strusková

Prodělala jsem rakovinu prsu a během léčby jsem si začala psát blog. Zpočátku jsem netušila co mě čeká, co se mnou bude a hlavně zda to zvládnu. Jelikož jsem těžko hledala informace a každé zadání slova rakovina do googlu mou psychiku poslalo dolů, rozhodla jsem se, že pomůžu ženám, které jsou ve stejné situaci. Můj příběh si můžete přečíst zde:
4.3. 2018

Na střeše Hiltonu, aneb jak jsem se nenaučila tleskat

Napsáno: 22. LISTOPADU 2017 Jako chtěla bych vám napsat něco plné nadhledu a vtipu. A občas mám i super nápady. Ale než seženu čas a něco kam bych to napsala (myslím tím kus papíru nebo tak něco), tak to většinou zapomenu. Na co to jen svést? Na dlouhé kojení, 4,5 roku na mateřské, chemoterapie nebo jen prachsprosté stárnutí? Stárnutí??? No tak to...

27.2. 2018

Den bordeláře

Napsáno: 14. LISTOPADU 2017 Jak už jsem psala, nejsem teď zrovna v rovnováze. Ale pomalu se to lepší. Ale dnešek…dnešek fakt stál za to. Opět, začalo tím, že jsem se moc nevyspala. Místo abych zalehla, tak jsem ještě na ZOOTu honila outfity na sobotní večer. Nic jsem neulovila, zato jsem si zadělala na den plný chaosu. Probuzení ještě šlo. Ale...

27.2. 2018

Jak mě ovládl strach…a splnil se mi jeden malý sen

Napsáno: 10. LISTOPADU 2017 Loni jsem měla před sebou šestou chemoterapii, probíhala soutěž Czech Blog Awards, já jsem psala blog celkem krátce. Přesně tak dlouho, jak dlouho jsem měla u sebe rakovinu. A říkala jsem si, že bych se té soutěže fakt chtěla zúčastnit. Ale loni se mi to nehodilo, jednak jsem se ještě necítila jako blogerka,...

27.2. 2018

Athénské dobrodružství 2

Napsáno: 1. LISTOPADU 2017 Tak už je to týden co jsme se vrátili z Athén. Ne, vlastně už měsíc. No trvá mi docela dlouho napsat jeden článek:-). Ale zpět k Athenám. Bylo tam krásně. Bylo tam veselo. Byl to chvílemi adrenalin. Bylo tam teplo. To je to hlavní na co si teď po týdnu/vlastně po měsíci vzpomenu. A liduprázdno. Na plážích. Na Řeky...

27.2. 2018

Sociální bubliny

Rakovina se na mně valí ze všech koutů. I google mi sprostě a netaktně nabízí příběhy lidí, kteří mají rakovinu a zbývá jim pár týdnů života. O co mu jako jde?? Je to prostě jen jednoduchá sociální bublina. Jelikož se mě toto téma přímo dotýká, tak o něm sem tam čtu. Stýkám se s lidmi, kteří rakovinu měli nebo jí prochází. A jsem...

27.2. 2018

Athénské dobrodružsví

Napsáno: 24. ZÁŘÍ 2017 Odlet z Bratislavy ve 20:30, přílet Athény 23:30. Cesta z Prahy do Bratislavy se zastávkou v Brně 6h. S dětmi ideální cesta, nemyslíte? Ale low budget je low budget. Ryanair z Prahy do Athén nelétají.    Poté přesun do pronajatého bytu. Děti spí, máme spoustu věcí, není čas na hrdinství a berem první taxi stojící před letištní halou. Narve nás všech...

27.2. 2018

Jak jsem prozřela

Napsáno: 19. ZÁŘÍ 2017 Zažila jsem týden prosycený strachem. Vyčerpalo mě to. Dost. Nebyl to takový ten strach, kdy se bojíte, že něco nezvládnete. Ani strach z něčeho co vás děsí. Už vůbec to nebyl strach, že se ztrapníte. Že budete druhým pro smích. Ba, nebyl to ani strach o druhou osobu. Byl to prostý, surový strach...

27.2. 2018

Když se zastaví čas…

Napsáno: 4. ZÁŘÍ 2017 Paralýza.  To se tak těšíte na jedno z mnoha vyšetření. Malinký červíček strachu hlodá, ale malý strach vždy dokáže přebít optimismus a plány co vše budu dělat, když jsem sama a můžu co se mi zamane. V den vyšetření se v šest ráno vymátožíte z postele. A pak do ní ještě na pět minut zalezete. Raději obětuji snídani než 5...

27.2. 2018

Magické datum 18.8.

Napsáno: 18. SRPNA 2017 Tak dnešek se zas podařil 😀 Před pěti lety jsem se vdávala, před čtyřmi roky jsem netrpělivě očekávala Julii, které se na svět moc nechtělo, před třemi jsme si už byl na cestě Edwin a nevím co jsme dělali, před dvěmi byla vedra a už jsme byli čtyři, před rokem, všichni víme. A letos to bylo...

27.2. 2018

Takhle jednou před rokem – 2.část

Napsáno: 1. SRPNA 2017 Čekání na výsledky z biopsie bylo dlouhé. Hned další den po biopsii jsem překopala plány a povolala děti do Prahy. Musím si je užít, když zachvíli umřu, říkala jsem si. Babičky děti sbalily a společně vyrazily autem do Prahy. Juli to nějak nedala v Budějcích hodila takovou šavli, že v autě se už nedalo být, resp. zvládly to jen silné...