Články autora

Edita Strusková

Prodělala jsem rakovinu prsu a během léčby jsem si začala psát blog. Zpočátku jsem netušila co mě čeká, co se mnou bude a hlavně zda to zvládnu. Jelikož jsem těžko hledala informace a každé zadání slova rakovina do googlu mou psychiku poslalo dolů, rozhodla jsem se, že pomůžu ženám, které jsou ve stejné situaci. Můj příběh si můžete přečíst zde:
27.2. 2018

A co děti? Mají si kde hrát?

Napsáno: 1. ČERVNA 2017 Chtěla jsem napsat nějakou velmi hodnotnou myšlenku ke dni dětí. Něco v tom smyslu, abyste si nezapomínali hrát v každém věku a tak. No ale… Od pondělí, kdy si Zdenda vyrazil na pracovní roadtrip po východní Evropě, krátce po té, co Edwin hodil takovou šavli, že by se za ní nemusel...

26.2. 2018

O uplakané holčice

Napsáno: 27. ČERVNA 2017 Holčička, sotva dvouletá, se houpe na houpačce. Resp. maminka ji houpe, tak malé děti se většinou samy houpat ještě neumí. Neumí ještě spoustu dalších věcí, třeba interakci s ostatními dětmi, všechno se to učí…nejčastěji od nás, dospělých. Maminka tedy houpe svojí dcerku. Vtom se k houpačkám přiřítí moje děti, Juli obsadí...

26.2. 2018

První týden bez radioterapie

Napsáno: 21. KVĚTNA 2017 Tak mám za sebou první týden bez radioterapie. A musím říct, že byl hooodně intezivní. Přece jen to záření mělo něco do sebe, dalo to člověku jakýsi řád. Teď mám problém určit co je za den. A hlavně tento týden se toho událo tolik, že mám pocit, že od podnělí musel...

26.2. 2018

Dobrý den, prsa ven!

Napsáno: 28. DUBNA 2017 Magistro Strusková, pojďte dále. S těmito slovy vstupuji do kabinky, vysvleču se do půl těla a čekám na další zavolání. Pak vstoupím polonahá, do místnosti plné mladých kluků, radiologických asistentů. No, ještěže mám trénik z frisbee, kde byli společné sprchy a tak se mě nějaká stydlivost netýká :-D. Ale jim je to...

26.2. 2018

Svět je krásný…když se člověk vyspí.

Napsáno: 16. DUBNA 2017 Svět je krásný…když se člověk vyspí… Zjišťuji poslední dobou. Nikdy jsem nijak výrazně netrpěla, pokud se mi nedařilo spát, tak jak je záhodno. Zvládala jsem fungovat i se spánkovým deficitem. Což se rozhodně nedá říct o momentálním stavu. Méně jak 8 hodin a já mám problém i existovat, natož fungovat. Připadám...

26.2. 2018

O dětech a emocích

Napsáno: 5. BŘEZNA 2017 Během nemoci jsem měla hodně času přemýšlet. O sobě, o svém životě. A tak. Však to znáte. Největší zemětřesení v mém životě ale způsobil příchod dětí. Od určitého období svého života jsem je chtěla, ale nikdy mě nedostihl tikot biologických hodin a kdybych na něj čekala, tak se asi Juli se Edwinem...

26.2. 2018

Řízni sem, řízni tam…

Napsáno: 5. ÚNORA 2017 První po čem jsem toužila, když mi bylo oznámeno, že mám v prsu zhoubný nádor, bylo, aby mi ho proboha co nejdřív vyndali. Nakonec jsem si na to musela počkat půl roku, až tam vlastně žádný nádor nezůstal. Chemoterapie si s ním poradila, ale operaci jsem stejně musela podstoupit. Už kvůli...

26.2. 2018

A jaký ty máš genofond?

Napsáno: 25. ÚNORA 2017 V tuto chvíli je obsah blogu hlavně o tom, jak zvládám rakovinu já, jak ji prožívám a tak. A aby to nebylo jen o mně, tak se pokusím připojit další sekci, jakési vzdělávací okénko. Tento článek bude o tom, co rakovinu způsobuje a co jsou to vlastně ty geny, kvůli kterým...

18.2. 2018

Silná trojka

Napsáno: 6. LEDNA 2017 Bylo nás pět. Pět holek, které se v srpnu 2013 staly matkami. Seznámily jsem se na internetové diskuzi. Časem se z pětice vytvořila dvojice a trojice. To tak v životě bývá, že se cesty spojují a zase rozdělují. Ta dvojice si byla podobná více a i naše trojice má v životě...

18.2. 2018

Můj půlrok plný chemie

Napsáno: 13. LEDNA 2017 Tak mám za sebou poslední chemoterapii, ještě tedy nejsme ve stavu hodném slavení, ale hned jak se dám do kupy, oslava bude!! A nezůstane jen u jedné! Protože já jsem typ slavící! S Krčí jsem se tedy ještě bohužel nerozloučila, poněvadž tam budu chodit na návštěvy ještě celý dlouhý rok. Na...