Jako, je to všechno na houby…Chodím na terapie, snažím se pracovat na své psychice, ale zjišťuji, že jedna z nějtěžších věcí, je přesvědčit své nejbližší o tom, o čem se přesvědčuji v posledním roce a půl já. A postupně začínám zjišťovat, že to nelze. Jako nelze bezdětné přesvědčit o tom, že s dětmi přijdou o většinu svého času jen pro sebe. Jako matky s jedním dítětem nepřesvědčíte, že...
Napsáno: 27. LEDNA 2018 Běh, běh, běh…nenáviděla jsem ho. Teda, když to vezmu pěkně popořádku. Jako dítě jsem chtěla být vrcholový sportovec. A bylo mi asi jedno v čem. Jenže rodiče měli plno práce s vozením bráchy po trénincích a fotbalových zápasech, takže představa, že to budou muset absolvovat i se mnou se jim asi moc nelíbila. No, chápu je. I když...
Napsáno: 22. LISTOPADU 2017 Jako chtěla bych vám napsat něco plné nadhledu a vtipu. A občas mám i super nápady. Ale než seženu čas a něco kam bych to napsala (myslím tím kus papíru nebo tak něco), tak to většinou zapomenu. Na co to jen svést? Na dlouhé kojení, 4,5 roku na mateřské, chemoterapie nebo jen prachsprosté stárnutí? Stárnutí??? No tak to...
Napsáno: 10. LISTOPADU 2017 Loni jsem měla před sebou šestou chemoterapii, probíhala soutěž Czech Blog Awards, já jsem psala blog celkem krátce. Přesně tak dlouho, jak dlouho jsem měla u sebe rakovinu. A říkala jsem si, že bych se té soutěže fakt chtěla zúčastnit. Ale loni se mi to nehodilo, jednak jsem se ještě necítila jako blogerka,...
Napsáno: 1. ČERVNA 2017 Chtěla jsem napsat nějakou velmi hodnotnou myšlenku ke dni dětí. Něco v tom smyslu, abyste si nezapomínali hrát v každém věku a tak. No ale… Od pondělí, kdy si Zdenda vyrazil na pracovní roadtrip po východní Evropě, krátce po té, co Edwin hodil takovou šavli, že by se za ní nemusel stydět ani ten největší pařmen po divokém mejdanu,...
Napsáno: 27. ČERVNA 2017 Holčička, sotva dvouletá, se houpe na houpačce. Resp. maminka ji houpe, tak malé děti se většinou samy houpat ještě neumí. Neumí ještě spoustu dalších věcí, třeba interakci s ostatními dětmi, všechno se to učí…nejčastěji od nás, dospělých. Maminka tedy houpe svojí dcerku. Vtom se k houpačkám přiřítí moje děti, Juli obsadí jednu volnou a Edwinovi...
Napsáno: 21. KVĚTNA 2017 Tak mám za sebou první týden bez radioterapie. A musím říct, že byl hooodně intezivní. Přece jen to záření mělo něco do sebe, dalo to člověku jakýsi řád. Teď mám problém určit co je za den. A hlavně tento týden se toho událo tolik, že mám pocit, že od podnělí musel utéct minimálně měsíc. Krásná ukázka...
Napsáno: 5. BŘEZNA 2017 Během nemoci jsem měla hodně času přemýšlet. O sobě, o svém životě. A tak. Však to znáte. Největší zemětřesení v mém životě ale způsobil příchod dětí. Od určitého období svého života jsem je chtěla, ale nikdy mě nedostihl tikot biologických hodin a kdybych na něj čekala, tak se asi Juli se Edwinem nikdy nenarodí. Nebudu psát, že mám...
Napsáno: 6. LEDNA 2017 Bylo nás pět. Pět holek, které se v srpnu 2013 staly matkami. Seznámily jsem se na internetové diskuzi. Časem se z pětice vytvořila dvojice a trojice. To tak v životě bývá, že se cesty spojují a zase rozdělují. Ta dvojice si byla podobná více a i naše trojice má v životě dosti podobné okamžiky. Začnu Verčou. Vstup jejího syna...
Napsáno: 27. LEDNA 2017 Dnes večer jsem se těšila, že se Zdendou vyrazime do víru velkoměsta. Už více jak tři roky je to pro mně svátek, když můžeme jít v Praze večer mimo domov. No,ale když i třetí líčení odplavily slzy, tak jsem se s vycházkou rozloučila. Dostihla mě mocná únava. V bytě chaos, druhý den oslava Edwinových narozenin a v...
Edita Strusková