O všem možném

Články kategorie O všem možném
23.5. 2018

Budu řečníkem, běžcem, nebo modelkou?

Květen je fičák. Teda ono už to začalo v dubnu, kdy jako by se Vesmír rozhodl, že je třeba mě vyhodit ven z mého komfortu a začal na mě sesílat jednu akci za druhou. Akce, kde se musím postavit před lidi a něco jim tam vyprávět. Já, která jsem měla osypky a nespavost z prezentace...

12.4. 2018

Ty, ty a i ty…si zasloužíš medaili!

V sobotu jsem si doběhla pro medaili. Konkrétně to byla medaile za uběhnutých 21km. Dostanou ji všichni, kdo se zúčastní. Na čase nezáleží. Je oceněna odvaha, nadšení, vůle a další aspekty, bez kterých byste do cíle nedoběhli. A tak je to i v životě. Oceněn je většinou každý, ne jen ten, kdo je nejlepší. Každý, kdo...

3.4. 2018

Život je hra na honěnou

Jako, je to všechno na houby…Chodím na terapie, snažím se pracovat na své psychice, ale zjišťuji, že jedna z nějtěžších věcí, je přesvědčit své nejbližší o tom, o čem se přesvědčuji v posledním roce a půl já. A postupně začínám zjišťovat, že to nelze. Jako nelze bezdětné přesvědčit o tom, že s dětmi přijdou o...

14.3. 2018

Na co myslím, když píšu o běhání

Napsáno: 27. LEDNA 2018 Běh, běh, běh…nenáviděla jsem ho. Teda, když to vezmu pěkně popořádku. Jako dítě jsem chtěla být vrcholový sportovec. A bylo mi asi jedno v čem. Jenže rodiče měli plno práce s vozením bráchy po trénincích a fotbalových zápasech, takže představa, že to budou muset absolvovat i se mnou se jim asi...

4.3. 2018

Na střeše Hiltonu, aneb jak jsem se nenaučila tleskat

Napsáno: 22. LISTOPADU 2017 Jako chtěla bych vám napsat něco plné nadhledu a vtipu. A občas mám i super nápady. Ale než seženu čas a něco kam bych to napsala (myslím tím kus papíru nebo tak něco), tak to většinou zapomenu. Na co to jen svést? Na dlouhé kojení, 4,5 roku na mateřské, chemoterapie nebo...

27.2. 2018

Jak mě ovládl strach…a splnil se mi jeden malý sen

Napsáno: 10. LISTOPADU 2017 Loni jsem měla před sebou šestou chemoterapii, probíhala soutěž Czech Blog Awards, já jsem psala blog celkem krátce. Přesně tak dlouho, jak dlouho jsem měla u sebe rakovinu. A říkala jsem si, že bych se té soutěže fakt chtěla zúčastnit. Ale loni se mi to nehodilo, jednak jsem se ještě necítila...

27.2. 2018

A co děti? Mají si kde hrát?

Napsáno: 1. ČERVNA 2017 Chtěla jsem napsat nějakou velmi hodnotnou myšlenku ke dni dětí. Něco v tom smyslu, abyste si nezapomínali hrát v každém věku a tak. No ale… Od pondělí, kdy si Zdenda vyrazil na pracovní roadtrip po východní Evropě, krátce po té, co Edwin hodil takovou šavli, že by se za ní nemusel...

26.2. 2018

O uplakané holčice

Napsáno: 27. ČERVNA 2017 Holčička, sotva dvouletá, se houpe na houpačce. Resp. maminka ji houpe, tak malé děti se většinou samy houpat ještě neumí. Neumí ještě spoustu dalších věcí, třeba interakci s ostatními dětmi, všechno se to učí…nejčastěji od nás, dospělých. Maminka tedy houpe svojí dcerku. Vtom se k houpačkám přiřítí moje děti, Juli obsadí...

26.2. 2018

První týden bez radioterapie

Napsáno: 21. KVĚTNA 2017 Tak mám za sebou první týden bez radioterapie. A musím říct, že byl hooodně intezivní. Přece jen to záření mělo něco do sebe, dalo to člověku jakýsi řád. Teď mám problém určit co je za den. A hlavně tento týden se toho událo tolik, že mám pocit, že od podnělí musel...

26.2. 2018

O dětech a emocích

Napsáno: 5. BŘEZNA 2017 Během nemoci jsem měla hodně času přemýšlet. O sobě, o svém životě. A tak. Však to znáte. Největší zemětřesení v mém životě ale způsobil příchod dětí. Od určitého období svého života jsem je chtěla, ale nikdy mě nedostihl tikot biologických hodin a kdybych na něj čekala, tak se asi Juli se Edwinem...