Hlasy sem, ceny tam:-)

Tak mám na prázdniny program jasný. Hodinu co hodinu visím na netu a posílám si hlasy. Kdyby mi někdo řekl, že tohle budu dělat, poklepu si na čelo se slovy, že toto nemám zapotřebí. No, člověk míní, ankety mění.

Já to na sebe prásknu. Chci na galavečer, protože jak si člověk jednou stoupne na jeviště, nechce z něj dolů. Ale hlavním důvodem jsou ceny. Když mě vybraly do top ten, tak jsem si řekla super a pustila jsem to z hlavy. Tak moc z hlavy, že jsem zapomněla schválit medailonek s fotkou do tištěné verze, takže mi musela volat sama šéfredaktorka.

No a pak jsem si teda přečetla o co vlastně jde. Co to je za soutěž a tak. A spadla mi čelist. A rozhodla jsem se, že to vyhraju. To jsem ještě netušila, jakým způsobem se bude o finalistkách rozhodovat.

A teď už skoro týden sedím u PC, u mobilu, prudím vás, prudím své okolí a hlavně prudím sama sebe, tím že prosím o hlasy. Protože je to přesně to, co u ostatních blogerek nemám moc ráda a není mi to sympatické. Jenže já si nedokážu pomoct a nechci to vzdát. Nerada se vzdávám, i přesto, že něco vypadá beznadějně. I přesto, že je to jen soutěž.

Chvíli jsem si říkala, že jsem se měla přihlásit do kategorie hrdinka. Tam bych možná měla větší šanci. Ale obratem jsem to zavrhla. Jelikož já už se nechci propagovat skrz rakovinu. I když se tomuto tématu věnuju, mám rozepsaný další podrobný manuál s radami jak zvládnout léčbu, tak u sebe osobně se toto téma snažím uzavřít a jít dál.

Dnes jsem si mezi lítání s hadrem, utíráním zadků, diplomatického řešení sporů, návštěvy Sapy, vyzvedáváním nějakých věcí na dětský tábor, pečením koláče atd. a hlavně hlasováním, projížděla blogy dalších nominovaných holek, kde je tedy megakonkurence a narazila jsem na Terky zápisky, která mě přiměla k zamyšlení. Potřebuji já vlastně ty věcné výhry?

Já bych asi nejvíc ocenila, kdyby se tam mohli vyhrát nějací zedníci, kteří by nám pomohli dostavět barák a my bychom měli s rodinou více času na sebe a hlavně méně stresu. Protože chodit přes týden do práce a víkend co víkend jezdit na jih, kde Zdenda staví a já lítám sem a tam, není zrovna antistresově strávený víkend. Pro mě naopak.

Ale poukaz do Hamleys, poukaz na hračky od Matella? Jsou to krásné výhry, naše děti by to určitě ocenily. Ale je to to poslední co potřebují, jelikož hraček mají plný pokoj. Myslím si, že je spousta rodin, které si tyto věci nemohou dovolit a jejich děti by si toho tedy vážily mnohem více. Nebo epliátor za nějakou strašnou raketu. Na co bych to já využila, když mi jedna žiletka za 20Kč vydrží rok :-D. (Teda, teď už mám větší spotřebu. O dvě žiletky.).

Poukázku na hadry bych možná i využila, ale rozhodla jsem se, že budu minimalista, takže taky bych ji mohla poslat dál. Pokud si to s minimalismem nerozmyslím:-D. Autosedačku za 10 litrů už asi taky nebudem potřebovat. Pak je tam poukázka na nábytek, jo ta by se mi vzhledem k stěhování v nějakém snad už blízkém horiznotu, hodila. Ale jelikož děti zásadně spí na zemi a Edwin už nepotřebuje ani matraci, tak si říkám, že to taky není tak horký:-D.

Další cenou je poukázka na estetický zákrok. Tak tam je to jasný, to já nepotřebuji :-D. Prsa mi zůstali, měnit je nechci, spíš bych se jich raději zbavila, natož si nechat dělat umělé. Tuky si taky raději nechám, člověk neví, kdy se mu můžou hodit. Mamka si na tuto cenu dělala zálusk, ale mami to musíš víc klikat :-D. No a pak je tam X dalších cen. Ty zážitkové a relaxační jsou fajn. Ale když stavíme barák, tak už vidím, jak pracně hledáme volný víkend v poslední možný termín.

Takže si kladu otázku, nemám se na to vykašlat? A nebo dál trávit hodinu co hodinu klikáním? No, mě to docela baví, jsem si na tom už asi vytvořila závislost. Asi to ještě zkusím a když by se stal zázrak a já do toho finále šla, tak tento článek je předmět doličný k tomu, že část cen daruju.

Maminkám, které jsou opravdové hrdinky. Ale nepíšou blog, nejsou aktivní na sociálních sítích. Protože mají jiné starosti. Daleko větší starosti, než jen sledovat, kolik jim každou hodinu přibylo hlasů. Ale já jsem naopak strašně moc ráda, že můžu řešit takové kraviny, jako je nějaká anketa. Protože není to tak dávno, kdy tomu tak nebylo. 

Prodělala jsem rakovinu prsu a během léčby jsem si začala psát blog. Zpočátku jsem netušila co mě čeká, co se mnou bude a hlavně zda to zvládnu. Jelikož jsem těžko hledala informace a každé zadání slova rakovina do googlu mou psychiku poslalo dolů, rozhodla jsem se, že pomůžu ženám, které jsou ve stejné situaci. Můj příběh si můžete přečíst zde:
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů