Jak jsem přišla o moudrost a začala hledat sama sebe

Tak mi vyndali další zub moudrosti. Původně mi teda měli vzít oba, ale nakonec to bylo přehodnoceno. Jednak doktorka vypadala dost nejistě. Musela jsem si zkontrolovat jestli to náhodou není studentka. A hlavně, když se pustila do trhání osmičky, která byla už vylezlá a měla to být dle jejích slov akce na minutu, tak tam s tím bojovala snad 15 minut. Skuhrala jak to nejde, já už nabyla pocitu, že mi tam ten zub zůstane viset, protože se jí ho podařilo uvolnit, ale nechtěl se pustit.

Jak prozaické, mě teď napadá, ta moudrost u mě asi chtěla zůstat. Ale nakonec se jí to podařilo. Jenže nastala komplikace a zub byl zaháknutý za sedmičku a vznikla tam díra mezi dutinou ústní a dutinou nad horní čelistí. To vypadalo tak, že když jsem si zacpala nos a foukla tak ten vzduch utíkal tou dírou po zubu.

Takže se to muselo ještě šít, u toho lékařka opět hořekovala jak to nejde, jako bych ji s tím já mohla nějak pomoci. Já pak byla celá vystresovaná hlavně z ní. Protože jinak to asi ani nebolelo. A byl to dobrý trénink toho, jak se naučit odprostit od vnějších vlivů ať se děje co se děje. Já jsem se třeba přenesla do Karibiku a docela jsem si užívala azurové moře a sluníčko, dokud si doktorka nezačala stěžovat, že ji otáčím hlavu na tu stranu, kam mi ji vší silou táhla sestřička jakýmisi háky.

Kvůli té díře teď nesmím dva týdny smrkat a kejchat. Jo a krev z té rány mi asi vytéká nosem. Což je docela vtipný. Takže jsem opravdu ráda, že se ji do toho druhého nechtělo. Když jsem viděla její práci a pak, třeba mi ještě špetka pomyslné moudrosti zůstane. Bude se mi možná ještě hodit. A hlavně, zdá se že mě čeká náročný víkend.

I přesto, že jsem zůstala doma sama a mám čas jen na sebe. A v tom je ten zakopaný pes. Ono je to často to nejtěžší. Zůstat sám. Sám se sebou. Sám se sebou bez rušivých vlivů internetu, sociálních sítí, přívalu informací. Protože i když jste v tu chvíli sami, tak nejste se sebou. Jste s tím virtuálním světem. A já cítím jak mě požírá a přesto si nedokážu pomoci a neustále ho sjíždím. Teď mi do toho ještě hodinu co hodinu přibylo klikání do ankety. Ale vím, že se od toho musím odprostit a naučit se být sama se sebou.

Musím se to naučit, abych se naučila ovládat své strachy a úzkosti. Protože pod vlivem médií a různých reportáží o psychosomatice jsem začala přemýšlet a hlavně se obávat, že to nedám. A úzkosti byly zpět. Takže moje mise na víkend zní jasně. Prostě jen tak být. Ono je toho tedy víc, ale o tom se mi asi nechce ještě psát, jelikož ani já sama to nemám zcela zpracované.

Nicméně, zkuste to taky, zastavit se a jen tak být. Sami. Sami se sebou. Myslím si, že to potřebujeme sem tam úplně všichni.

Já si jdu na tvář plácnou zmrzlý špenát a šlehnout si antibiotika a asi utéct od bolesti do říše snů.