Prsa sem, prsa tam…

Prsa…téma pro muže, ženy…jednou jsou malá, po druhé velká, povislá, nesoumerna…já ty svoje nesnasela…od momentu, kdy mi začaly růst…nejprve jsme kvůli nim nemohla ležet na brise, než jsem si zvykla, pak vyrostla moc a blbě se mi s nimi sportovalo, prekazely mi, nemohla jsem sehnat hezké prádlo, měla jsem pocit, ze vypadam vyzyvave, kdykoliv jsme si vzala výstřih…jednu dobu jsem kvůli tomu nosila jen rolaky…

Pak se mi narodily děti a moje prsa se stala po 3 roky zdrojem obživy…nebyla jsem žádná zaryta kojna, ale proste to tak vyšlo…kojení ukončila až rakovina…

A já jsem premyslela, jaký bude život bez prsou a vůbec mě ta myšlenka nedesila…protože stále jsem svoje prsa neměla rada…

Nakonec mi zůstaly a jsem rada, ze tomu tak je…protože jsem se s nimi nakonec skamaradila a jsem rada, ze je mám a nemyslím si, ze mě chtěly zabit, jak je zvykem tvrdit, když onemocnite rakovinou prsu…

Naopak, vyslaly mi signál, ze takhle ne…takže se na to dá podívat i z te druhé stránky…

Takže tohle bysme měli…prsa jsem přijala a co dal?

A jak to mate vy?

A vyšetřujete se pravidelně každý měsíc?

Prodělala jsem rakovinu prsu a během léčby jsem si začala psát blog. Zpočátku jsem netušila co mě čeká, co se mnou bude a hlavně zda to zvládnu. Jelikož jsem těžko hledala informace a každé zadání slova rakovina do googlu mou psychiku poslalo dolů, rozhodla jsem se, že pomůžu ženám, které jsou ve stejné situaci. Můj příběh si můžete přečíst zde:
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů