Čas mezi chemoterapiemi

Čas mezi chemoterapiemi plyne rychle. Musím říct, že se cítím jak na dovolené. První den si poležím, cítím jak se mi ta chemie zarývá do každé buňky v těle, pak přemýšlím, zda mi je blbě fakt nebo je to jen psychika. Pak si teda řeknu, že mi je asi fakt blbě, vezmu prášek, resp. aplikuji si čípek (kam si domyslete)….a nic to nedělá. Ok, tak to je spíš psychické, když léky nazabírají. Zkouším psát, ne vlastně spát:-) Nejde ani jedno. Ale nakonec usnu.

Druhý den se legálně válím do oběda, je mi už dobře. Večer chci dodržet to, co mi nařídíly sestřičky na onkologii, dát si vychlazenou dvanáctku…Ale u nás se pivo nevede, když ho nekoupím já. Tak jdu plnit úkol se Zdendou do hospody.

Třetí den po chemoterapii ještě polehávám, ale odpoledne už vyrážím s dětmi ven. V neděli si troufám skoro na celodenní výlet. S jídlem je to horší, chvílemi trpím záchvaty žravosti, které ale nemohu uspokojit, protože prostě nevím na co mám chuť a chvílemi je mi na obtíž i olíznout lžičku.

Ale další dny, vzhledem k pomoci Z. mamky jsou dovolená, konečně dodělávám resty za X měsíců, sem tam si poležím, píšu…prostě idylka. Jen teda cítím, že je třeba pomoc zase vypakovat, protože na takovéto pohodlí si člověk rychle zvyká a pomalu odvyká. Navíc teda mám spoustu prostoru přemýšlet nad věcmi, které mé psychice úplně nelahodí.

No ale zase, abyste si nemysleli, že je rakovina super věc, jak by z toho mého psaní mohlo vyplynout, má i svá negativa. Nebudu tady psát, že to je smrtelná nemoc, že léčba vám v těle krom těch špatných buněk zabije i ty dobré,  atd, to všichni víme. Spíš se tady zmíním o praktických negativech.

Tak třeba nemůžu dělat, co se mi zachce. Chtěla bych jít běhat. Nemůžu. Jednak bych to asi fyzicky nedala a i kdyby ano, mohlo by se mi asi přitížit. Teda tak jsem to pochopila z odpovědi doktorky na mou otázku, zda se mohu zúčastnit závodu Birell Prague Grand Prix na 10km.

V hospodě s kamarády to po pár jejich pivech taky není ono. Ne, že bych byla nějaký alkoholik (haha, každý alkoholik tvrdí, že on rozhodně ne), ale ono sedět u stolu s partičkou pod mírnou a pak větší parou, kteří rozebírají v lepším případě nesmrtelnost brouka, v horším nesmrtelnost Babiše a uprchlické krize, v naprosté střízlivosti, kdy vy rozebíráte ve své duši smrtelnost svou, není taky to pravé ořechové.

Další negativum je to jídlo, milovala jsem si sednout v restauraci, objednat si tři chody a všechny je do sebe nasunout. No, teď dlouho přemýšlím, když vyberu, tak v průběhu čekání zjišťuji, že to asi nechci, takže stravování v restauraci po dobu léčby asi škrtám z oblíbených činností.

Ale dost negativ, mám další pozitivum, udělala jsem čistku v přípravcích a přístrojích na úpravu a údržbu vlasů a to byste nevěřili, kolik mám najednou místa v pidipanelákové koupelně.

No, mám dva týdny po chemoterapii a příští týden jdu na další, teď je mi tak dobře, že se mi tam tentokrát vůbec nechce. Jsme pozvaní na svatbu a navíc necelý týden po letíme do Barcelony. Svatbu si asi tentokrát neužiju naplno, kouknu na nevěstu a půjdu sbírat síly, abych mohla odletět. Můj odlet bude asi mimojiné záviset na tom, jak bude vypadat moje krev, takže do sebe sunu vitamín B v podobě vychlazené Plzně, jak mi doporučily sestřičky a doufám, že poletím. Tak držte palce! A kdybyste měli tipy, jak krevní obraz vylepšit, sem s nimi :-))!!