Těhotenství po onkologické léčbě rakoviny prsu.

V současné době se rakovina prsu nevyhýbá ani mladým ženám, které mnohdy nemají ani děti. Svým příkladem a tímto článkem vám chci dát naději, že otěhotněl lze i po onkologické léčbě. Že nikdy není nic ztraceno. Dočtete se také, jak ochránit vaječníky před chemoterapií, jestli jsou během těhotenství nějaké kontroly, jak dlouho po léčbě lze otěhotnět a jak je to s kojením. Tak se začtěte a budu moc ráda za sdílení a šíření článku dál, aby se dostal tam, kde by mohl pomoci.

Jak to udělat, abych byla plodná i po léčbě?

Mnozí říkají, že je to zázrak. Většinou ti nezasvěcení. Doktoři a ti, kterých se to týká ví, že to jde. Pokud se před započetím léčby udělají určitá zaopatření. Konkrétně podávání léku Zoladex. Který má mimojiné protektivní vliv na vaječníky, resp. zablokuje jejich funkci a tím pádem nemohou být poškozeny chemoterapií. Alespoň tak to chápu já. A bylo to první co mi bylo nabídnuto po mém dotazu, zda budu moci po léčbě mít ještě děti. Existuje ještě varianta zmrazení vajíček, ale vzhledem k nutnosti hormonální stimulace a časové náročnosti to absolutně není vhodné. U rakoviny jde totiž o čas a navíc hormony mohou nadělat v těle velkou paseku. 

Já jsem tedy od první chemoterapie dostávala každé 4 týdny injekce Zoladexu do břicha. Tento lék se používá i jako hormonální léčba v případě hormonálně závislého nádoru. Pokud vám ho podávají jen jako protekci vaječníků, budete injekce dostávat jen po dobu docházení na chemoterapie. Tento lék vám navodí umělý přechod. Takže zastaví menstruaci, budete mít navály. Já jiné nepříjemnosti neměla. Nicméně, i přesto mi doktorka tvrdila, že to nefunguje jako antikoncepce a lze přes něj otěhotnět. Nevím, zda tomu skutečně tak je, ale v době léčby je těhotenství to poslední, co byste chtěly. Takže je dobré se podle toho zařídit:-).

Těhotenství po ukončení léčby se nezakazuje, samozřejmě vždy záleží na typu nádoru a vážnosti nemoci. Nicméně, pokud se dostanete do remise, není důvod se otěhotnění bránit. Ale mělo by tomu tak být až po dvou letech od ukončení léčby. Do dvou let je totiž největší riziko návratu nemoci. Pokud máte hormonální léčbu, která je na delší dobu, tak záleží co vám řekne lékař. Ale údajně by neměl být problém léky vysadit po kratší době, než se normálně berou. Má onkoložka dokonce tvrdila, že těhotenství je s výhodou. 

A JAK TO BYLO U MĚ?

Jak už jsem psala, já jsem hned na začátku léčby hlásila, že bych chtěla mít ještě šanci někdy otěhotnět, dostala jsem tedy Zoladex. Jelikož jsem neměla hormonálně závislý nádor, tak po skončení chemoterapií mi byl vysazen. Ale po vyléčení jsem se nebyla vůbec jistá, zda vlastně ještě nějaké děti chci. Jo, chtěla jsem, ale nebyla jsem si jistá, zda to je to moje chtění, anebo abych všem dokázala, že i po léčbě to jde. Tahle moje závislost na okolí bylo moje velké téma na psychoterapiích a stále je. 

Jenže roky letí a já rozhodně nechtěla rodit ve 40 letech. Ale Juli s Edwinem byli rychle po sobě a pro mě to bylo hodně náročný. Trochu jsem to nezvládala. Až to došlo, kam to došlo. A tohoto jsem se bála. Proč házet vidle do zaběhnutého řádu, když už jsem konečně jakžtakž vyrovnaná, jak se sebou, tak s dětmi. Navíc miluju cestování a platit 4 nebo 5 letenek už je znát. No, takže takhle jsem pořád dokola přemítala a nevěděla. Bála jsem se abych nepokoušela osud. Aby se mi nemoc s těhotenstvím nevrátila. Přece jen je to pro tělo zvýšená zátěž. Až se to vyřešilo za mě. Dalo by se říct v tu nejméně vhodnou chvíli. Anebo taky v tu nejlepší. V době kdy jsme se čerstvě přesunuli, Juli nová škola, Edwin školka a mě se začaly rozjíždět pracovní možnosti. Rozestavěný barák. Dočasný byt, škoda mluvit. Před kontrolou po dvouletech od ukončení léčby. Strach byl. Aby bylo vše v pořádku. Jak u mě, tak v břiše. Ale byl to jen takový ten strach, aby se neřeklo. 

A JAK TO JE TEĎ? A CO PRSA?

První tři měsíce jsem se cítila, jak po chemoterapii. Stejně tako jako po chemoterapii jsem se cítíla jako v prvním trimestru. Teď jsem uprostřed druhého trimestru a jo, mám nějaké těhotenské neduhy, ale je to úplně normální, jako před léčbou. Jediný rozdíl je v prsou. Levé roste a pravé stagnuje. Po radioterapiích jsou uvnitř zničené mléčné žlázy, takže se v něm nemá co nalévat mlékem, narozdíl od levého prsa. Takže v tuto chvíli mám rozdíl tak jedno až dvě čísla. A jsem zvědavá, na jakém rozdílu skončím Zatím to jde ještě maskovat, ale postupem času budou asi muset nastoupit vycpávky. Onkoložka mi dokonce tvrdila, že se ženy po léčbě v těhotenství pořizují epitézy, jak je ten rozdíl markantní. No uvidím.

A s tím se pojí i daší otázka, kterou občas dostanu a to je, zda budu moci kojit. Ano, budu, nezakazuje se to a údajně můžu kojit jak dlouho chci. Ale jen z levého prsa, protože vpravo nic nepoteče. 

A CO KONTROLY V TĚHOTENSTVÍ? JSEM NĚJAK VÍCE SLEDOVANÁ?

Ne. Chodím na klasické gynekologické kontroly. Pravidelně si kontroluji prsa, teda vlevo to jde o poznání hůře a před porodem půjdu na pravidelnou onkologickou kontrolu po půl roce. Samozřejmě, pozoruji se, jestli se něco neděje a tak, často mě bolí prsa, tak se vždy vyděsím a pak se uklidním, že to k mému současnému stavu patří. 

A jak se na to tvářila onkoložka? Měla radost, stejně jako všichni v okolí. A já ji mám největší. Zatím si to představuji jak Hurvínek válku a zapomínám, že mám ještě další dvě a děti a pokud se nám podaří se přesunout do nového baráku ještě před porodem, tak mě čekají polní podmínky, jako je staveniště na zahradě, kuchyň bez kuchyně a záchod bez dvěří. Ale to jsou všechno zbytné věci. Protože mi všichni přece víme, že nezbytná je jen jediná věc…

Pokud jste na začátku léčby a třeba ještě nemáte děti, chci vám dodat naději, že to určitě půjde a vy kdo už máte léčbu za sebou, jen se třeba bojíte, zahoďte strach a běžte do toho, pokud vám to podmínky umožňují. Ale nikdy, nikdy netlačte na pilu. Otěhotnění není práce a ani úkol, na kterém lze pracovat jen párkrát do měsíce. 

Prodělala jsem rakovinu prsu a během léčby jsem si začala psát blog. Zpočátku jsem netušila co mě čeká, co se mnou bude a hlavně zda to zvládnu. Jelikož jsem těžko hledala informace a každé zadání slova rakovina do googlu mou psychiku poslalo dolů, rozhodla jsem se, že pomůžu ženám, které jsou ve stejné situaci. Můj příběh si můžete přečíst zde:
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů