Můj půlrok plný chemie

Napsáno: 13. LEDNA 2017

Tak mám za sebou poslední chemoterapii, ještě tedy nejsme ve stavu hodném slavení, ale hned jak se dám do kupy, oslava bude!! A nezůstane jen u jedné! Protože já jsem typ slavící!

S Krčí jsem se tedy ještě bohužel nerozloučila, poněvadž tam budu chodit na návštěvy ještě celý dlouhý rok. Na herceptin, to je biologická léčba, asi trochu dryják pro srdce, ale jinak v pohodě. Léčba cílí přímo na nádor (který už tam tedy nemám a až mi ho ještě v nemocnici vynadají, tak tam tuplem nebude nic, tak nevím, kam to bude pak cílit. Snad na ty zbloudilé rakovinné buňky…a to je dobře) a nemá tolik nežádoucích účinků jako chemoterapie. Ještě jsem nepřišla na žádný, pač je zatím chemoterapie dost úspěšně překrývá:-). Jedná se jen o podkožní injekci, kterou mám v noze zapíchlou CELÝCH pět minut a dělám, že se nic neděje. Vzhledem k mé oblibě injekcí, jde o torturu nejvyššího řádu. Ale což, vydržím…nic jiného mi nezbývá, že:-)?

Ale jak to ted bylo? Na začátku mi ti, co si tím prošli, říkali, že to uteče rychostí blesku. A byla to svatá pravda, ten půlrok byl fičák. On jak se rozdělí do třítýdenních etap, které jsou ještě rozděleny na dobu, kdy vám je dobře, kdy jdete na chemoterapii a není vám nic moc a kdy už jste nějakou dobu po a je vám hej a zas od začátku, tak ten čas má úplně jiný rozměr.

No vezmeme to od začátku. První chemoterapie. Velké očekávání, co se bude dít. Nedělo se skoro nic, jen jsem trochu ztratila chuť na různé pochutiny a musela jsem dost přemýšlet, co sním. Nazvala bych to takový stavem v prvním trimestru těhotenství. Pak mi teda ještě vypadaly vlasy, to byla asi největší změna po první dávce. Ale jinak vše dobrý, první chemoterapii jsem zvládla bez pomoci a vše šlo dobře. Více zde.

Druhá dávka – tu mám spojenou s tím, že bylo krásné počasí a i v září jsme se chodili koupat. Tentokrát už jsem tu měla pomoc. První víkend po chemoterapii jsme strávili aktivně na výletech a další týden už jsem byla plně akce schopná. Jídlo stále trochu vázne, ale jen tak, že nemůžu sníst na co přijdu a musím hodně přemýšlet, co si do svých úst vložím:-). Více se můžete dočíst tady.

Třetí chemoterapie byla ve znamení odletu do Barcelony. Potřebovala jsem, aby vše proběhlo tak jak má, krev byla ok, já byla ok. Tak jsem začala konzumovat šťávu z řepy. No a poprvé se krev trochu vychýlila, ale dál jsem podlévala řepou, takže nakonce vše dopadlo dobře. Chemoterapii jsem dostala a den před odletem jsem dostala i plné svolení od doktorky se slovy jeďte a užijte si to jako zdravá. Vzala jsem to doslova. Zahodila jsem všech X vysoce speciálních roušek, které mi Zdenda přinesl z práce a letěli jsme. Na nějakou rakovinu jsma si tam já a ani můj žaludek nevzpomněli. Jedla jsem vše, pobíhali jsme celý den po městě, večer zakončili vychlazeným pivkem. Prostě idylka. Opět se zde potvrzuje, jak je psychika mocná. Na článek můžete kouknout tady. 

Čtvrtá a poslední chemoterapie z cyklu antracyklinu se mi nějak vypařila z hlavy. Byl už temný podzim a v mé hlavě je také temno:-). Tady můžete kouknout na článek o mých zatoulaných myšlenkách.

Pátá chemoterapie a první z cyklu taxanů proběhla v Krči. Po rodinném prostředí na Zeleném Pruhu trochu šok pro mně. Prostě továrna a samý staří lidé, převážně muži. Ale člověk si zvykne na vše a nakonec se to tam dalo zvládnout, i přes to nekonečné čekání. Vždy jsem se zvládla nějak zabavit.

Tato látka dělala úplně jiné stavy naž antracykliny. První dva dny jsem byla úplně v pohodě, ale třetí den na mně padla smrtící únava. Těsně po první dávce jsem tedy zvládla i oslavu babičky narozenin, která byla super, ale pak jsem padla a spala a spala. Jíst jsem ale naštěstí mohla vše, měla jsem spíše opačný problém.

Další, šestá, dávka proběhla na začátku adventu, a už jsem byla připravena na to, jak to probíhá. Takže po chemoterapii jsem si oběhala nějakou práci, další den jsem udělala nájezd na „můj“ sekáč a třetí den jsem padla a spala jsem tři dny. Více tady.

Předposlední dávka byla asi skoro nejhorší, do Vánoc jsem se tedy stihla dát dohromady, ale měla jsem špatnou krev. A nebrala jsem na to ohled, abslovovala jsem jednu vánoční návštěvu za druhou a to se mi dost vymstilo. Skočil na mně bacil, který se mě drží doteď. Teda trochu se stáhl před posledni chemoterapií, takže tu jsem absolovovala, ale tělo ještě nebylo ok, takže teď se pořád plácám s nějakou virózou, ukrutnou bolestí v krku, kašlem jak starý kuřák, zánětem spojivek a já nevím co ještě.

Stavy po poslední chemoterapii mi tedy davájí pěkně zabrat, asi abych si to pamatovala a až se vyléčím, tak si dávala na své zdraví pozor. Protože doteď jsem léčbou procházela velmi lehce a bez větších potíží. Takže ač jsem už dost v depresi a jsem deprivovaná z toho, o co vše přicházím, protože je mi pořád blbě a musím sedět doma, tak si pořád říkám „klid klid, má to smysl, alespoň si to Edito budeš pamatovat, jaký je to humus a budeš na sebe opatrnější“. No ale druhé škodolibé JÁ se poťouchle řehtá a říká si, „houby si budeš pamatovat, jakmile se ti udělá dobře, zajedeš do svých kolejí a dávat pozor si nebudeš.“ No a já jelikož se znám, tak asi na sebe nebudu přehnaně opatrná nikdy, ale slibuji si, že se budu snažit udělat nějaký kompromis…:-) Dál budu doma chodit bez ponožek, ale dám si pozor na ten svůj vnitřní vztek a negativní myšlenky…Jo, to by šlo.

Chemoterapie mám tedy za sebou, doufám že jednou provždy, teď mně čeká koncem ledna operace a pak se asi prohlásím za zdravou 🙂 Jo, ještě mě budou ozařovat, abych svítila jak sluníčko, ale o tom někdy příště.