Články autora
Květen je fičák. Teda ono už to začalo v dubnu, kdy jako by se Vesmír rozhodl, že je třeba mě vyhodit ven z mého komfortu a začal na mě sesílat jednu akci za druhou. Akce, kde se musím postavit před lidi a něco jim tam vyprávět. Já, která jsem měla osypky a nespavost z prezentace na vejšce před pěti spolužáky. A teď se po mě chce,...
Podmínky, podmínky, pořád jen samé podmínky. Možná v momentě, kdy se narodíme, tak jsme zahrnuti bezpodmínečnou láskou. Ale jakmile začneme projevovat své já, tak pomalu, plíživě nastupují podmínky. Bezpodmínečná lásky určitě zůstává, ale je postupně zadupávána víc a víc pod povrch. Až je na ní zcela zapomenuto. To je samé: „když to nesníš, nebude dobrota“, „když budeš poslouchat,...
V sobotu jsem si doběhla pro medaili. Konkrétně to byla medaile za uběhnutých 21km. Dostanou ji všichni, kdo se zúčastní. Na čase nezáleží. Je oceněna odvaha, nadšení, vůle a další aspekty, bez kterých byste do cíle nedoběhli. A tak je to i v životě. Oceněn je většinou každý, ne jen ten, kdo je nejlepší. Každý, kdo jde za tím svým cílem dosáhne...
Jako, je to všechno na houby…Chodím na terapie, snažím se pracovat na své psychice, ale zjišťuji, že jedna z nějtěžších věcí, je přesvědčit své nejbližší o tom, o čem se přesvědčuji v posledním roce a půl já. A postupně začínám zjišťovat, že to nelze. Jako nelze bezdětné přesvědčit o tom, že s dětmi přijdou o většinu svého času jen pro sebe. Jako matky s jedním dítětem nepřesvědčíte, že...
Na pátek jsem se těšila. Nemusím vstávat. Hurááá! Vyrážíme s dětmi na výstavu lega. Paráda!! Dáme si někde po cestě oběd. Úplně nejlepší! A odpoledne vyrážím na víkend do sklípku na dámskou jízdu. Krásné plány. Takže to vezmeme popořádku. Plán na vstávání byl nejdříve po osmé hodině. Asi je vám jasné, jak to dopadlo. I Juli, kterou musíme před sedmu tahat z postele, tak v půl sedmé...
Tak jak jsem psala ve facebookovém příspěvku, po týdnu v práci si Juli řekla, že to by jako stačilo a hodila se marod. Tak si tu předáváme rýmu a kašel. Místo bohulibé práce ve fakultní nemocnici dětem utírám zadky, neustále řeším Edwinovo “mami, já to nestihl” a následné převlékání do nových trenek. Mezitím se ze záchoda ozývá Julinky řev “maaaaami já...
Napsáno: 27. LEDNA 2018 Běh, běh, běh…nenáviděla jsem ho. Teda, když to vezmu pěkně popořádku. Jako dítě jsem chtěla být vrcholový sportovec. A bylo mi asi jedno v čem. Jenže rodiče měli plno práce s vozením bráchy po trénincích a fotbalových zápasech, takže představa, že to budou muset absolvovat i se mnou se jim asi moc nelíbila. No, chápu je. I když...
Napsáno: 23. LEDNA 2018 Parkujeme auto před nádražím, Zdenda hází na záda mou třicetikilovou krosnu, ve které nic není, jak zjišťuji o pár hodin později při vybalování a já ještě v posledních minutách dělám před autem módní přehlídku a nemůžu se rozhodnout, jakou bundu a jakou kabelku si vezmu. A hurá směr Plzeň, kde očekávám trochu adrenalin při přestupu na pendolino. Ale...
Napsáno: 10. LEDNA 2018 Před více jak rokem, když jsem onemocněla, tak jsem se ke své situaci postavila čelem. Všichni mě obdivovali, jak jsem silná a odolná, že to vše tak krásně zvládám. Já jsem si to taky myslela. Připadala jsem si silná a nezlomná jako skála. Jenže rok se s rokem sešel a skála se začala drolit. Navenek...
Napsáno: 7. PROSINCE 2017 Sedím na gauči. Na něm měkkoučká vánoční deka. Kolem mně tlumené světlo od svíček. Vůně ze svíčky Yankee Candle a z čerstvě upečeného cukroví. Deku jsem koupila v akci v Globusu, za pětikilo, v Pepcu měli tu samou za dvěstě. Po Yankee Candle jsem dlouho toužila. Až jsem si ji konečně koupila. V akci. Hraje příjemná hudba. To mi teda dá...
Edita Strusková