Články autora

Edita Strusková

Prodělala jsem rakovinu prsu a během léčby jsem si začala psát blog. Zpočátku jsem netušila co mě čeká, co se mnou bude a hlavně zda to zvládnu. Jelikož jsem těžko hledala informace a každé zadání slova rakovina do googlu mou psychiku poslalo dolů, rozhodla jsem se, že pomůžu ženám, které jsou ve stejné situaci. Můj příběh si můžete přečíst zde:
17.2. 2018

Nejsmutnější přání jsou ta nevyřčená…

Napsáno: 24. LISTOPADU 2016 Tak mám za sebou šestou chemoterapii, druhou z cyklu taxanů. Tentokrát to bylo dlouhé, v Krči jsem byla od osmi do jedné. Ale byla jsem v klidu, měla jsem co číst, co jíst, prostě základní životní potřeby byly uspokojeny a to moje alfa a omega:-). Jen jsem si po minulé zkušenosti,...

17.2. 2018

Obyčejné dny jsou důležité

Napsáno: 14. LISTOPADU 2016 Hurá sláva! Dnes se cítím jako za zdravá, navštívila mě paní Energie:-)) Zvládla jsem nakoupit,vyprat,uvařit dvouchodový oběd (pomineme, že nákup dovezl Rohlík, druhý chod k obědu byly kupované buchtičky s krémem z pytlíku – ale vaření nebylo nikdy mé hobby:-), vyzvednout Juli ze školky a vyrazit na sraz s kamarádkou. V...

17.2. 2018

Tři měsíce s diagnozou zhoubný karcinom prsu

Napsáno: 2. LISTOPADU 2016 Dnes jsem přemýšlela, jak dlouho už spadám od kategorie pacientů s rakovinou. A tedy, musela jsem dost přemýšlet. Je to pro mě dobré znamení, prostě tomu nepřikládám nějakou životní váhu. Sice se mi trochu život změnil, ale nemohu zatím tvrdit, že by to byla změna nějak významná. V rádiu jsem slyšela...

17.2. 2018

O zatoulaných myšlenkách

Napsáno: 14. ŘÍJNA 2016 Ležím v posteli a snažím se odklonit svojí mysl od toho, jak mi mojí krev intoxikují Antracykliny. Dnes jsem byla na chemoterapii. A v tu chvíli si uvědomuji, jak skvělou možnost jsem díky své nemoci dostala. I když dosti brutálním způsobem. Dostala jsem tu možnost zjišťovat další rozměr a možnosti svého...

17.2. 2018

Do třetice všeho…

Napsáno: 23.ZÁŘÍ 2016 Tentokrát se mi na chemoterapii vůbec nechtělo, jednak jsem se cítila zdravá a plna sil a představa toho, že mě to, byť jen na pár dnů, sejme, se mi vůbec nelíbíla. Navíc Zdenda jel na služební cestu, tak mi chyběla psychická podpora. A den před jsem neměl úplně ok krev, tak jsem...

17.2. 2018

A jak bylo po první dávce chemie?

Napsáno: 25.8.2106 Nepoblila jsem se!! Aby taky, když jsem vyfásla léky drahé jak luxusní pětichodová večeře u Pohlreicha. Byla jedna krizička, kterou jsem zaspala, no v podstatě jsem prospala celý den, celý další den jsem proležela. Teda, kolem oběda jsem dostala chuť na vývar a čokoládové sufflé, tak jsem vytáhla Zdendu z práce, svalila se...

17.2. 2018

Čas mezi chemoterapiemi

Napsáno: 15. ZÁŘÍ 2016 Čas mezi chemoterapiemi plyne rychle. Musím říct, že se cítím jak na dovolené. První den si poležím, cítím jak se mi ta chemie zarývá do každé buňky v těle, pak přemýšlím, zda mi je blbě fakt nebo je to jen psychika. Pak si teda řeknu, že mi je asi fakt blbě,...

16.2. 2018

Jak mě opustily vlasy

Napsáno 2.9.2016 Nevím jak u ostatních, ale mně když oznámili tu novinku, že se mi v prsu zabydlel zhoubný nádor, tak mně mimojiné napadlo, že asi poztrácím všechny vlasy. Ale ne, netrápilo mně to, spíš jsem to brala jako další změnu. Doktorka mi to pak vyvrátila, že je to individuální. No ale její slova záhy popřely...

16.2. 2018

My vám ty medaile přivezeme!

Napsáno: 9. ZÁŘÍ 2016 Nikdy jsem nebyla aktivní atlet, jako v tom smyslu, že jsem trénovala v nějakém klubu a účastnila se závodů. Jo, vždy to byl můj sen, ale nikdy jsem neposbírala odvahu a jít se přihlásit mezi tu elitu, kterou si trenér atletiky v našem městě vybíral na školních olympiádach. Já se tam...

16.2. 2018

Chemo, chemo, chemo

Napsáno: 17. SRPEN 2016 Chemoterapie…Jo, tak to budu holohlavá, minimálně půl roku v posteli, každým dnem na prahu smrti, totálně vyčerpaná. Tak to byly moje představy, které jsem si vytvořila podle toho, co jsem četla na internetu, v médiích. Zdendovi jsem s naprostou vážností sdělila, že budu potřebovat někoho, kdo u nás po dobu léčby...