Už máme dávno po Vánocích a tím spíše po adventu, ale Adventní běhání, znáte? Je to 25 dnů před Vánoci, kdy krom vánočních příprav ještě denodenně běháte. Upřímně, je to masakr, zvlášť s třemi malými dětmi, zvlášť v době adventu. Kdy se snažíte, mezi tím vším pečením, chystáním adventních kalendářů a neplech vánočního skřítka, nakupováním a balením dárků, přežít. Tak nějakých 30...
Dnešní běh byl jiný…Většinou beham s hodinkami, na které neustále civím, hlídám si tempo, pořád někam spěchám a prostě, chtě nechtě se musím přiznat, že můj běh je dost o výkonu. Což není špatně, ale někdy je fajn vypnout a jen tak běžet… A dneska to tak bylo, protože jinak bych se asi zbláznila. Všechno mi totiž padá na hlavu. Doslova....
Tak tenhle, pro mě v pořadí 6. půlmaraton měl být nejprve tréninkem na maraton. Loni jsem běžela poprvé od ukončení léčby. Přesně 6 měsíců po skončení léčby. Byla to pro mě obrovská životní výhra. Že jsem mohla. Že to šlo tak dobře, až padl i osobní rekord. A člověk chce stále více, takže letošní cíl byl maraton. Ale jelikož jsem...
Květen je fičák. Teda ono už to začalo v dubnu, kdy jako by se Vesmír rozhodl, že je třeba mě vyhodit ven z mého komfortu a začal na mě sesílat jednu akci za druhou. Akce, kde se musím postavit před lidi a něco jim tam vyprávět. Já, která jsem měla osypky a nespavost z prezentace na vejšce před pěti spolužáky. A teď se po mě chce,...
V sobotu jsem si doběhla pro medaili. Konkrétně to byla medaile za uběhnutých 21km. Dostanou ji všichni, kdo se zúčastní. Na čase nezáleží. Je oceněna odvaha, nadšení, vůle a další aspekty, bez kterých byste do cíle nedoběhli. A tak je to i v životě. Oceněn je většinou každý, ne jen ten, kdo je nejlepší. Každý, kdo jde za tím svým cílem dosáhne...
Napsáno: 27. LEDNA 2018 Běh, běh, běh…nenáviděla jsem ho. Teda, když to vezmu pěkně popořádku. Jako dítě jsem chtěla být vrcholový sportovec. A bylo mi asi jedno v čem. Jenže rodiče měli plno práce s vozením bráchy po trénincích a fotbalových zápasech, takže představa, že to budou muset absolvovat i se mnou se jim asi moc nelíbila. No, chápu je. I když...
Napsáno: 9. ZÁŘÍ 2016 Nikdy jsem nebyla aktivní atlet, jako v tom smyslu, že jsem trénovala v nějakém klubu a účastnila se závodů. Jo, vždy to byl můj sen, ale nikdy jsem neposbírala odvahu a jít se přihlásit mezi tu elitu, kterou si trenér atletiky v našem městě vybíral na školních olympiádach. Já se tam nikdy nedostala, vždy jsem byla na hodinách...
Edita Strusková