Vyber si problémy, které chceš mít a vezmi život do svých rukou

Dnešní běh byl jiný…Většinou beham s hodinkami, na které neustále civím, hlídám si tempo, pořád někam spěchám a prostě, chtě nechtě se musím přiznat, že můj běh je dost o výkonu. Což není špatně, ale někdy je fajn vypnout a jen tak běžet…

A dneska to tak bylo, protože jinak bych se asi zbláznila. Všechno mi totiž padá na hlavu. Doslova. Nevím co dříve, létam od jednoho k druhému, a ve finále nemám z ničeho nic.

Jsem v permanentním stresu, nemám pocit hladu a jsem podrážděná. A zrovna teď můžu v praxi vyzkoušet, co jsem se naučila za téměř dva roky práce se svou psychikou. Proto se mi to asi všechno děje. Nebo taky proto, že se stěhujeme, opouštíme místo, kde se odehrála spousta důležitých životních momentů a na novém, je jeden velký zmatek. Žijeme v krabicích, byt nic moc, dostavění baráku v nedohlednu. Za to první třída Julinky se blíží raketovou rychlostí a nevím proč, ale jsem z toho všeho nervózní jak sáňky v létě.

Takže se snažím do praxe aplikovat, to vše k čemu jsem si za ty dva roky během terapií došla. No, ta praxe by mohla být o dost lepší, vždyť terorii mám v malíku. Řeklo by mi mé o pár let mladší já. To současné říká, není to dokonalé, ale děláš to nejlepší co je v tvých silách. Minimálně si uvědomuji, ze bych tento stav měla zkusit změnit. Aplikovat věci, které teoreticky vím, ale prakticky už mi to trochu vázne…

  • věnovat sobě každý den alespoň 30min času, spíše hodinku
  • soustředit se na činnosti, které mě naplňují a věnovat se jim, tak často jak to jen ten šrumec dovolí
  • správně jíst
  • chodit včas spát
  • nekoukat tupě do mobilu
  • PSÁT SI ÚKOLY A ODŠKRTÁVAT SI JE
  • být v přítomnosti, minimálně když jsem s dětmi

Ale jedna se mi dnes povedla, vyběhnout a běžet, pak se zastavit a jen tak čumět do blba…a nemyslet na těch milion věcí, co musím a které mi asi brzy dopadnou na tu hlavu…Ale tímhle koukanim doblba, jsem si ji malinko zresetovala a třeba něco při tom pádu pochytám.

Hodně mi pomohl poslech podcastu Dana Tržila Proti proudu s Veronikou Jelínkovou o biohackingu. Fakt doporučuji. Mluvili tam o tom, co dělat, abyste se cítili dobře. Ale zároveň není nutné se cítit dobře pořád, protože to fakt není realné. Důležité je, umět si pomoci v momentě, kdy se dostanete dolů a prostě se vám nedaří, cítíte se mizerně. Je dobré ten stav přijmout, uvědomit si ho a hlavně, znát techniky a nástroje, jak se z toho blbého stavu dostat. Moc se mi líbila věta od Marka Mansona, která tam zazněla: “Život není o tom, nemít problémy, ale o tom, vybrat si, jaký typ problémů chceš mít”.

A já přesně vím, že tyto problémy, ač mě v tuto chvíli dost štvou a jsem z nich hodně vyřízená, jsou ty, které chci mít. Protože když nejde o život, jde o hovno. Tak teď jsem si to krásně napsala, takže jdu si zacvičit jógu a postupně se dostávat do zenu.

Jaké máte techniky vy, když se potřebujete dostat ze dna? Máte nějaké?

Děkuji Edita 🙂

Prodělala jsem rakovinu prsu a během léčby jsem si začala psát blog. Zpočátku jsem netušila co mě čeká, co se mnou bude a hlavně zda to zvládnu. Jelikož jsem těžko hledala informace a každé zadání slova rakovina do googlu mou psychiku poslalo dolů, rozhodla jsem se, že pomůžu ženám, které jsou ve stejné situaci. Můj příběh si můžete přečíst zde:
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů