Moje nemoc

Články kategorie Moje nemoc
26.2. 2018

Dobrý den, prsa ven!

Napsáno: 28. DUBNA 2017 Magistro Strusková, pojďte dále. S těmito slovy vstupuji do kabinky, vysvleču se do půl těla a čekám na další zavolání. Pak vstoupím polonahá, do místnosti plné mladých kluků, radiologických asistentů. No, ještěže mám trénik z frisbee, kde byli společné sprchy a tak se mě nějaká stydlivost netýká :-D. Ale jim je to stejně šumafuk, vzhledem k tomu, kolik polonahých ženských...

26.2. 2018

Svět je krásný…když se člověk vyspí.

Napsáno: 16. DUBNA 2017 Svět je krásný…když se člověk vyspí… Zjišťuji poslední dobou. Nikdy jsem nijak výrazně netrpěla, pokud se mi nedařilo spát, tak jak je záhodno. Zvládala jsem fungovat i se spánkovým deficitem. Což se rozhodně nedá říct o momentálním stavu. Méně jak 8 hodin a já mám problém i existovat, natož fungovat. Připadám jak si malé přetažené...

26.2. 2018

Řízni sem, řízni tam…

Napsáno: 5. ÚNORA 2017 První po čem jsem toužila, když mi bylo oznámeno, že mám v prsu zhoubný nádor, bylo, aby mi ho proboha co nejdřív vyndali. Nakonec jsem si na to musela počkat půl roku, až tam vlastně žádný nádor nezůstal. Chemoterapie si s ním poradila, ale operaci jsem stejně musela podstoupit. Už kvůli metastáze v uzlinách v axile (podpaží,...

18.2. 2018

Můj půlrok plný chemie

Napsáno: 13. LEDNA 2017 Tak mám za sebou poslední chemoterapii, ještě tedy nejsme ve stavu hodném slavení, ale hned jak se dám do kupy, oslava bude!! A nezůstane jen u jedné! Protože já jsem typ slavící! S Krčí jsem se tedy ještě bohužel nerozloučila, poněvadž tam budu chodit na návštěvy ještě celý dlouhý rok. Na herceptin, to je biologická léčba, asi...

18.2. 2018

Jak jsem nešla na pivo

Napsáno: 27. LEDNA 2017 Dnes večer jsem se těšila, že se Zdendou vyrazime do víru velkoměsta. Už více jak tři roky je to pro mně svátek, když můžeme jít v Praze večer mimo domov. No,ale když i třetí líčení odplavily slzy, tak jsem se s vycházkou rozloučila. Dostihla mě mocná únava. V bytě chaos, druhý den oslava Edwinových narozenin a v...

17.2. 2018

Tři měsíce s diagnozou zhoubný karcinom prsu

Napsáno: 2. LISTOPADU 2016 Dnes jsem přemýšlela, jak dlouho už spadám od kategorie pacientů s rakovinou. A tedy, musela jsem dost přemýšlet. Je to pro mě dobré znamení, prostě tomu nepřikládám nějakou životní váhu. Sice se mi trochu život změnil, ale nemohu zatím tvrdit, že by to byla změna nějak významná. V rádiu jsem slyšela mluvit nějakou...

17.2. 2018

O zatoulaných myšlenkách

Napsáno: 14. ŘÍJNA 2016 Ležím v posteli a snažím se odklonit svojí mysl od toho, jak mi mojí krev intoxikují Antracykliny. Dnes jsem byla na chemoterapii. A v tu chvíli si uvědomuji, jak skvělou možnost jsem díky své nemoci dostala. I když dosti brutálním způsobem. Dostala jsem tu možnost zjišťovat další rozměr a možnosti svého mozku. Uznávám, některé mé mozkové funkce...

17.2. 2018

Do třetice všeho…

Napsáno: 23.ZÁŘÍ 2016 Tentokrát se mi na chemoterapii vůbec nechtělo, jednak jsem se cítila zdravá a plna sil a představa toho, že mě to, byť jen na pár dnů, sejme, se mi vůbec nelíbíla. Navíc Zdenda jel na služební cestu, tak mi chyběla psychická podpora. A den před jsem neměl úplně ok krev, tak jsem se musela cpát pyridoxinem, další den...

17.2. 2018

A jak bylo po první dávce chemie?

Napsáno: 25.8.2106 Nepoblila jsem se!! Aby taky, když jsem vyfásla léky drahé jak luxusní pětichodová večeře u Pohlreicha. Byla jedna krizička, kterou jsem zaspala, no v podstatě jsem prospala celý den, celý další den jsem proležela. Teda, kolem oběda jsem dostala chuť na vývar a čokoládové sufflé, tak jsem vytáhla Zdendu z práce, svalila se z našeho kopce dolů do naší oblíbené...

17.2. 2018

Čas mezi chemoterapiemi

Napsáno: 15. ZÁŘÍ 2016 Čas mezi chemoterapiemi plyne rychle. Musím říct, že se cítím jak na dovolené. První den si poležím, cítím jak se mi ta chemie zarývá do každé buňky v těle, pak přemýšlím, zda mi je blbě fakt nebo je to jen psychika. Pak si teda řeknu, že mi je asi fakt blbě, vezmu prášek, resp....