Do třetice všeho…

Napsáno: 23.ZÁŘÍ 2016

Tentokrát se mi na chemoterapii vůbec nechtělo, jednak jsem se cítila zdravá a plna sil a představa toho, že mě to, byť jen na pár dnů, sejme, se mi vůbec nelíbíla. Navíc Zdenda jel na služební cestu, tak mi chyběla psychická podpora. A den před jsem neměl úplně ok krev, tak jsem se musela cpát pyridoxinem, další den byly hodnoty hraniční, ale naštěstí jsem chemoterapii mohla dostat. Třetí dávka pro mě totiž byla dost důležitá, kdyby se to odkládalo, nemusel by vyjít výlet do Barcelony. To je teď můj nejbližší cíl, který si chci dopřát. Ale jak se dočtete dále, asi to nebude jen tak. 

Chemoterapie byla tentokrát dlouhá a úmorná. Na 10min jsem usnula a to byla chyba, jelikož paní, se kterou si vždy povídám, to teda taky zalomila, když neměla s kým komunikovat. No a začala chrápat. Abyste rozuměli, mně vadí i obyčejné funění, Zdenda by mohl vyprávět, jak ho v noci šikanuji. Takže ona si tak pochrupovala a já si celou dobu vyčítala, že jsem si nevzala sluchátka, různě jsem se vrtěla, modlila se, aby už to dokapalo a zapípalo to a ona se vzbudila. Čtení mi nešlo, spaní taky ne…tak jsem jen tak odevzdaně ležela a čekala až to dokape. 

 

Dočkala jsem se, paní se vzbudila, zeptala se, jestli nechrápala…No řekla jsem ji netaktně, že trochu ano, nebudu přece lhát, že? Ale abych si vylepšila reputaci, tak jsem se hned zeptala, jestli se dobře vyspala:-). Pak to dokapalo další paní, pak i další, no a já tam skejsla sama. V předchozích článcích jsem si stěžovala, jaký to je fofr, že si člověk nestihne ani nic přečíst. No tak tentokrát jsem tam strávila dlouhých 5hodin!!! A přečetla jsem toho stejně jako když jsem tam byla 2,5 hodiny. No příště nesmím zapomenout na ty sluchátka. 

Pak jsem si vyžádala návštěvu u doktorky, měla jsem spoustu dotazů a hlavně jsem potřebovala vědět, jak to bude s mojí cestou. Jenže byla zrovna ta nejblbější doba, kolem oběda…takže moje otázky zůstaly nezodpovězeny. Jen ta cesta mi byla dost rozmlouvána. Ale dozvěděla jsem se skvělou zprávu, díky které jsem z ordinace odcházela s úsměvem na rtech. Nádor se po dvou chemoterapiích zmenšil o 50%. 

Doma jsem ulehla a s přestávkami spala až do večera, takže nepříjemné stavy se daly zvládnout. Večer si ke mně lehla Juli, to mi také dost pomohlo, když mi Zdenda odjel. A Juli navíc nechrápe:-). Dnes už je mi fajn, vymýšlím si outfit na svatbu a samozřejmě, jako každá ženská, nemám co na sebe, tak přemýšlím, že vyrazím na nákupy :-D. Večer se přesouváme na jih. 

Co se týče tripu do Barcelony, stále váhám. Doktorka byla dost proti, ale zdálo se mi, že hlavně kvůli těm obecným rizikům. Jako je trombóza (dá se řešit injekcí před letem), virová nákaza (můžu si pro jistotu s sebou vzít antibiotika) a tak…No jdu k ní ještě v úterý a uvidíme. Spíš chci letět, člověk přece nesmí být ze všeho pos****, ne? Jakmile se začnu bát, tak to bude špatně…

Přece si tuto krásu nenechám ujit

Prodělala jsem rakovinu prsu a během léčby jsem si začala psát blog. Zpočátku jsem netušila co mě čeká, co se mnou bude a hlavně zda to zvládnu. Jelikož jsem těžko hledala informace a každé zadání slova rakovina do googlu mou psychiku poslalo dolů, rozhodla jsem se, že pomůžu ženám, které jsou ve stejné situaci. Můj příběh si můžete přečíst zde:
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů