O zatoulaných myšlenkách

Napsáno: 14. ŘÍJNA 2016
Ležím v posteli a snažím se odklonit svojí mysl od toho, jak mi mojí krev intoxikují Antracykliny. Dnes jsem byla na chemoterapii. A v tu chvíli si uvědomuji, jak skvělou možnost jsem díky své nemoci dostala. I když dosti brutálním způsobem. Dostala jsem tu možnost zjišťovat další rozměr a možnosti svého mozku.
Uznávám, některé mé mozkové funkce dostávají dosti na frak, viz události posledních dnů, které jste si mohli přečíst na facebooku
Ale abych se vrátila ke své myšlence, jak tak ležím v té posteli, zdecimovaná po dopolední dávce, tak zjišťuji, že mi je šíleně blbě. To tak po chemoterapii prý bývá. Rozhodnu se tedy odklonit svůj mozek jinam, vymýšlím jak napíšu tento článek, vymýšlím co budu dělat, až budu trochu funkční. A v tu chvíli si uvědomím, že nevolnost je pryč. Tak nachvíli přestanu přemýšlet a ejhle..zase se mi chce blejt…To je super!!! Ne to zvracení, ale ten objev, že dokážu ovládat své tělo a své nepříjemné stavy. A to rozhodně nejsme žádný budhista a při meditaci na józe jsem vždy přemýšlela, co budu vařit, jak se donutit jít běhat, jak už nebudu cholericky vybuchovat při hysterácích svých dětí a podobně. Takže jak jistě pochopíte, meditace a odproštění myšlenek není moje silná stránka. Ale přesměrování myšlenek mi jde výborně.

Co tím chci říci? Vy co dostáváte chemoterapii, zkuste se odprostit od toho, že je po ní špatně, těšte se na to, až vám zas bude dobře, naplánujte si, co budete dělat, až se budete cítí lépe. Vyzkoušeno. Funguje to:-). Ještě jedne příklad. Když jsem týden po chemoterapii letěla do Barcelony, tak ještě den před odletem mi bylo špatně. Další den jsme letěli, říkám si, paráda, nic mi nechutná, alespoň nebudu muset řešit jídlo. Hmmm…mně se plně vrátila chuť k jídlu, mohla jsem jíst úplně vše…včetně chobotnice a hnědého rizota, které na talíři moc vábně nevypadalo.

A tento stav mi vydržel až do další chemoterapie. Takže mi nikdo nevymluví, že spousta nepříjemných fyzických stavů nám způsobuje naše psychika. Asi omýlám stokrát řečené, ale nedá mi to. I když je to občas těžké, zkuste se zabavit něčím co vám pomůže nemyslet na vaše trable.
Chci tím dát naději všem co se necítí dobře, a nemusí se nutně léčit s nějakou vážnou chorobou. Zkuste nemyslet na svoje trápení a zkuste myslet na to, co budete dělat, až vám bude dobře. Nebo zkuste vymyslet způsob, jak to udělat, aby vám bylo dobře.

 

Snad článek dává smysl, pač jak jsem tak ležela v posteli a snažila se usnout a odklonit ty špatné stavy a vymýšlela jak o tom napíšu, tak mi v hlavě vzniklo toto a já se bála, že se mi to do rána zase vykouří (viz statusy FB). Takže jsem otevřela oči, došla pro notebook a začala jsem psát. A udělalo se mi dobře!!!
Zkuste to taky!!! Třeba si jděte zaběhat, nebo si zapalte svíčku a puste si hudbu, nebo si otevřete pivo:-)))
Prodělala jsem rakovinu prsu a během léčby jsem si začala psát blog. Zpočátku jsem netušila co mě čeká, co se mnou bude a hlavně zda to zvládnu. Jelikož jsem těžko hledala informace a každé zadání slova rakovina do googlu mou psychiku poslalo dolů, rozhodla jsem se, že pomůžu ženám, které jsou ve stejné situaci. Můj příběh si můžete přečíst zde:
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů