Moje nemoc

Články kategorie Moje nemoc
14.3. 2018

Tři týdny lázeňskou povalečkou

Napsáno: 23. LEDNA 2018 Parkujeme auto před nádražím, Zdenda hází na záda mou třicetikilovou krosnu, ve které nic není, jak zjišťuji o pár hodin později při vybalování a já ještě v posledních minutách dělám před autem módní přehlídku a nemůžu se rozhodnout, jakou bundu a jakou kabelku si vezmu. A hurá směr Plzeň, kde očekávám...

14.3. 2018

Silná jako ocel, křehká jako diamant

Napsáno: 10. LEDNA 2018 Před více jak rokem, když jsem onemocněla, tak jsem se ke své situaci postavila čelem. Všichni mě obdivovali, jak jsem silná a odolná, že to vše tak krásně zvládám. Já jsem si to taky myslela. Připadala jsem si silná a nezlomná jako skála. Jenže rok se s rokem sešel a skála...

27.2. 2018

Den bordeláře

Napsáno: 14. LISTOPADU 2017 Jak už jsem psala, nejsem teď zrovna v rovnováze. Ale pomalu se to lepší. Ale dnešek…dnešek fakt stál za to. Opět, začalo tím, že jsem se moc nevyspala. Místo abych zalehla, tak jsem ještě na ZOOTu honila outfity na sobotní večer. Nic jsem neulovila, zato jsem si zadělala na den plný...

27.2. 2018

Jak mě ovládl strach…a splnil se mi jeden malý sen

Napsáno: 10. LISTOPADU 2017 Loni jsem měla před sebou šestou chemoterapii, probíhala soutěž Czech Blog Awards, já jsem psala blog celkem krátce. Přesně tak dlouho, jak dlouho jsem měla u sebe rakovinu. A říkala jsem si, že bych se té soutěže fakt chtěla zúčastnit. Ale loni se mi to nehodilo, jednak jsem se ještě necítila...

27.2. 2018

Jak jsem prozřela

Napsáno: 19. ZÁŘÍ 2017 Zažila jsem týden prosycený strachem. Vyčerpalo mě to. Dost. Nebyl to takový ten strach, kdy se bojíte, že něco nezvládnete. Ani strach z něčeho co vás děsí. Už vůbec to nebyl strach, že se ztrapníte. Že budete druhým pro smích. Ba, nebyl to ani strach o druhou osobu. Byl to prostý,...

27.2. 2018

Když se zastaví čas…

Napsáno: 4. ZÁŘÍ 2017 Paralýza.  To se tak těšíte na jedno z mnoha vyšetření. Malinký červíček strachu hlodá, ale malý strach vždy dokáže přebít optimismus a plány co vše budu dělat, když jsem sama a můžu co se mi zamane. V den vyšetření se v šest ráno vymátožíte z postele. A pak do ní ještě...

26.2. 2018

Dobrý den, prsa ven!

Napsáno: 28. DUBNA 2017 Magistro Strusková, pojďte dále. S těmito slovy vstupuji do kabinky, vysvleču se do půl těla a čekám na další zavolání. Pak vstoupím polonahá, do místnosti plné mladých kluků, radiologických asistentů. No, ještěže mám trénik z frisbee, kde byli společné sprchy a tak se mě nějaká stydlivost netýká :-D. Ale jim je to...

26.2. 2018

Svět je krásný…když se člověk vyspí.

Napsáno: 16. DUBNA 2017 Svět je krásný…když se člověk vyspí… Zjišťuji poslední dobou. Nikdy jsem nijak výrazně netrpěla, pokud se mi nedařilo spát, tak jak je záhodno. Zvládala jsem fungovat i se spánkovým deficitem. Což se rozhodně nedá říct o momentálním stavu. Méně jak 8 hodin a já mám problém i existovat, natož fungovat. Připadám...

26.2. 2018

Řízni sem, řízni tam…

Napsáno: 5. ÚNORA 2017 První po čem jsem toužila, když mi bylo oznámeno, že mám v prsu zhoubný nádor, bylo, aby mi ho proboha co nejdřív vyndali. Nakonec jsem si na to musela počkat půl roku, až tam vlastně žádný nádor nezůstal. Chemoterapie si s ním poradila, ale operaci jsem stejně musela podstoupit. Už kvůli...

18.2. 2018

Můj půlrok plný chemie

Napsáno: 13. LEDNA 2017 Tak mám za sebou poslední chemoterapii, ještě tedy nejsme ve stavu hodném slavení, ale hned jak se dám do kupy, oslava bude!! A nezůstane jen u jedné! Protože já jsem typ slavící! S Krčí jsem se tedy ještě bohužel nerozloučila, poněvadž tam budu chodit na návštěvy ještě celý dlouhý rok. Na...