Klasik nebo alternativec? Aneb Juli jde do první třídy.

Tak a Juli už je taky zapsaná v první třídě a bude z ní školačka. Nebudu se tady dojímat nad tím, jak ten čas letí, že jsem ještě nedávno chodila po Indii a nevěděla jestli je to z jídla, nebo jestli jsem opravdu těhotná. To nedávno už je něco přes šest let. A to už nějaká doba je.

Se školou u Juli jsem měla problém, jednak její nástup by znamenal stěhování z Prahy a jednak jsem nebyla úplně ok s klasickým školním systémem. A ne, nejsem žádný alternativec. Jen si myslím, že školní systém zavedený Marií Terezií trochu zaostává za současnou dobou. Která se za posledních dvacet let neuvěřitelně změnila. Což se o školním systému říci nedá. Čest vyjímkám.

Padlo tedy rozhodnutí, že ji dáme odklad. Jednak abychom si dopřáli čas na to, jaký vzdělávací systém ji vyberem a také proto, že se nám nechtělo vystoupit z pohodlnosti velkoměsta. A hlavně, neměli jsem se ještě kam stěhovat. Pokud nám tedy v poradně odklad vyloženě nerozmluví. Což se nestalo a mě spadl kámen ze srdce. Ale rozmluvili nám to ve školce a o měsíc později v další poradně. V té době už jsme byli naštěstí rozhodnuti. Rozhodnuti urychlit stěhování a podstoupit dvojí stěhování, protože dům dostavit nestihneme. Našli jsme totiž skvělou školu. A rázem bylo po pochybách. Ač v okolí se setkáváme s kritikou a snaží se nám ty pochybnosti do hlavy navrtat. Jedná se o kritiku od lidí, kteří jsou hluboce zakořeněni v klasickém školním vzdělávacím systému, kdy je ve třídě 20-30 dětí. Které sedí v lavici 45minut a nikoho nezajímá, že po půl hodině se jich už většina nesoustředí. V jednu dobu se všichni učí to samé, tím stejným tempem. Kdo je pomalejší má smůlu. Začíná se již v první třídě zapisovat v kolektivu jako flákač, blbec, trojkař, nebo já nevím co. Nebo naopak, když je rychlejší a nudí se, tak může dopadnout stejně. A není to kritika učitelů, i když někteří by si zasloužili vytahat za uši. Je jasné, že se nelze věnovat žákům jednotlivě a každému jednotlivci přizpůsobavat tempo. Dále jsou většinou celé dopoledne zavření ve školní budově, na doma dostanou hromadu úkolů, takže času na volné hraní a pohyb moc nezbývá. A přirozený pohyb jde do háje. Spolu s vnitřní motivací se učit nové věci. A to nemluvím o tom, že pokud chcete děti ve školním roce vzít na dovolenou a trávit s nimi čas, tak je to leckdy velký problém. Dítě je vám vlastně uzmuto školním vzdělávacím systémem. Racionálně rozumím proč tomu asi tak je. Ale stejně mi to přijde jako velká škoda, protože vidím, jak důležité je, aby děti trávily čas s rodiči a co všechno se na cestách naučí. A tím nemyslím trávení času doma u televice nebo na dovolené v all inclusive hotelu. Ano, v tomto případě jim to asi nic moc nedá. Ale pokud s dětmi trávíte čas aktivně, ať na Bali nebo v Krkonošších, tak si myslím, že je to posune dál, než sezení ve škole. A jelikož vidím, jak jsou děti zvídavé, jak se rády hýbají, běhají, objevují, tak mi trhá srdce, že bych Juli musela zavřít do školy, kde se dnes bude muset učit toto a zítra tamto. A je jedno, že tohle ještě nezvládla a tamto už dávno umí. Věřím, že i v klasických základních školách jsou osvícení učitelé, nebo spíše osvícené učitelky, kterým došlo, že každé dítě má svůj čas a nakonec se číst, psát a počítat vždy naučí. Protože si chce přečíst knížku, chce si spočítat, kolik bonbónů má ten a ten a napsat kamarádce pohled. Třeba. A my jsme jednu takovou školu našli.

Často slyším názory, že za nás to bylo tak a tak a taky jsme normální, třeba i inteligentní lidé s vysokými školami. Ale chytněte se za nos, koho to ve škole bavilo? Kdo si nenese žádné trauma? Koho škola ještě více podnítila v kreativitě a vnitřní motivaci dělat to, co ho baví? Bez předsudků. Kdo se nebojí se projevit na veřejnosti, zvednout ruku a říct svůj názor, odpovědět na otázku. Cokoliv. Já s tím mám velký problém. A není to jen mou stydlivostí. Je to také tím, že školy nás, možná nevědomky, učí držet hubu a krok. Nemyslíte?

Rozumím tomu, že spousta lidí toto nechápe, nerozumí tomu, proč by se mělo měnit něco co je zavedené a dobře to funguje. Stále patříme mezi nejvzdělanější národy co se týče vědomostí. Ale je to v současné době, kdy si vše můžete dohledat během pát sekund, přínosem? Nebylo by lepší učit se myslet kriticky, umět informace vyhledávat, místo memorování, učit se jak vystupovat před lidmi, jak zacházet s penězi a další věci? Ano, čtení, psaní a základní počítání je něco co musí dítě umět, dále je určitě dobré znát základní fakta z naší historie, přírody, fyziky, chemie. Ale je nutné učit se derivace, integrály, kdo vládl někdy v roce 1200, kdo vyhrál a prohrál jakou bitvu? Nebylo by lepší učit se, kde ty informace vyhledat a jak si ověřit jejich správnost?

Možná si po přečtení budete myslet, že jsem spadla z višně a že jsem nějaké ekobio alterna matka. Nejsem. Jen věřím tomu, že to jde i jinak, jen současný systém školství je u nás tak hluboce zakořeněn, že je velmi těžké se ho vzdát. Že jiným způsobem vzdělávání z dětí nevyrostou zakrněnlí puberťáci, kteří nic neumí, jsou nezvladatelní, protože neznají žádná pravidla, myslí si, že mohou vše a že jim patří svět. A co je špatného na pocitu, že mi patří svět? Vše co tady píšu se rozhodně netýká pravidel slušného chování a nastavování hranic. Hranice je naopak něco, co je třeba nastavit, držet a postupně, jak děti rostou je uvolňovat. Ale jen natolik aby to dítě zvládlo a nestal se z něj vlající jedinec někde v meziprostoru, který neví co by.

Ale všichni chceme pro své děti to nejlepší. A definici toho nejlepšího má každý jinou, tudíž, respektujme se, poslouchejme názory druhých, ale vždy se rozhodujte podle sebe a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Ať jde o vzdělávání či výchovu dětí, nebo cokoliv jiného.

Prodělala jsem rakovinu prsu a během léčby jsem si začala psát blog. Zpočátku jsem netušila co mě čeká, co se mnou bude a hlavně zda to zvládnu. Jelikož jsem těžko hledala informace a každé zadání slova rakovina do googlu mou psychiku poslalo dolů, rozhodla jsem se, že pomůžu ženám, které jsou ve stejné situaci. Můj příběh si můžete přečíst zde:
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů