Bez kyslíku není život

Říjen je měsíc rakoviny prsu. Před dvěmi touto dobou měla před sebou 4. chemoterapii, před sebou ještě další 4, operaci, radioterapii. Musím říct, že období léčby, bylo paradoxně velmi fajn. Když se léčba blížila ke konci, tak jsem na dobu, kdy jsem chodila na chemo vzpomínala velmi ráda. Řeknete si, ta je divná. Ale bylo to proto, že jsem paradoxně měla konečně čas jen na sebe měla jsem čas odpočívat a spát, kdy jsem potřebovala. Nemuseli jsme se víkend co víkend přesouvat na jih na návštěvu k rodičům a místo toho jsem trávili víkend společně jen se Zdendou a s dětmi jako rodina. Zkrátka moje potřeby byly konečně vyslyšeny. Ale bylo to nutné?

Je nutné, aby byli naše potřeby uspokojeny až v momentě, kdy se začne dít něco vážného? Možná to zní sobecky, ale myslete v první řadě myslete na sebe. Však v letadle vás také nabádají nasadit kyslíkovou masku nejprve sobě a pak až svému dítěti. Protože, když vám dojde kyslík, tak svým blízkým bude už k ničemu.

Přiznávám se, já to stále moc nedělám a proto jsem se opět teď necítíla dobře a opět se ozvala krize. Krize v podobě strachu, že rakovina je zpět. Takže jsem zařadila zpátečku a opět se snažím. Snažím se nasazovat kyslík nejprve sobě a pak až lidem okolo.

Starejte se o sebe, o své zdraví, jak fyzické, tak i psychické. Máme ho jen jedno. Bohužel to nám dojde až v momentě, kdy jsem o něj připraveni.

Prodělala jsem rakovinu prsu a během léčby jsem si začala psát blog. Zpočátku jsem netušila co mě čeká, co se mnou bude a hlavně zda to zvládnu. Jelikož jsem těžko hledala informace a každé zadání slova rakovina do googlu mou psychiku poslalo dolů, rozhodla jsem se, že pomůžu ženám, které jsou ve stejné situaci. Můj příběh si můžete přečíst zde:
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů