Roadtrip po jižní Itáli

Tímto článkem bych vám chtěla dát tipy na to, jak cestovat jinak než s cestovkou, jak ušetřit peníze, ale i jak neušetřit. A hlavně poskytnou inspiraci v tom, že s dětmi lze stále cestovat takto svobodně, bez nutnosti být vázaný na dané místo, termíny, a že i bez dětských koutků a jiných babyfriendly vymožeností to jde. A naopak, kolikrát je to přínosnější, jak pro děti, tak pro vás.

Proč jižní Itálie?

To kam poletíme poslední tři roky vybíráme podle toho, zda v dané destinaci je moře, zda je tam teplo i na podzim a dá se koupat a hlavně je rozhodující, aby se tam dalo levně doletět. Protože cestovat autem s dětmi je za trest. Nebo není, ale letadlo je pohodlnější, co si budem nalhávat.

Už jsme takto byli v Barceloně, kterou jsme pojali ještě jako poznávačku s tím, že jsme odpoledne trávili u moře, pak v Athenách, to už byla převážně koupací dovolená a letos jsme vybrali Itálii a konkrétně Neapol. Do Neapole totiž létá nízkonákladová letecká společnost EasyJet. Letenky jsme kupovali na jaře a všechny čtyři stály 8400Kč.

Rozhodli jsme se, že si pak půjčíme auto a vydáme se dál na jih, což jsme také udělali. Auto jsme zarezervovali taky už někdy na jaře a auto střední kategorie stálo 5600Kč na 11dní. Nakonec nám bylo přiděleno auto ještě ve vyšší třídě za stejnou cenu. Ale to v Itálii rozhodně není výhra, takže tam si rozhodně trvejte na tom, že chcete malé auto.

V Itálii rozhodně není výhra velké a luxusní auto, v půjčovně vždy chtějte auto malé.

Při provozu, velikosti uliček a vjezdů do garáží je malé auto rozhodně výhodou. Celou dobu jsme se snažili ho nikde neodřít, protože pojištění stálo skoro stejně jako půjčovné. Což se nám až do posledního dne dařilo. A pak při náročném výjezdu z garáže jsme se lehce opřeli o stěnu a šrám byl na světě. Tahle sranda nás stála 250 euro. Jo, kdybysme byli pojištěni, tak by nás to stálo “jen” 3500tis, takže i přes tuto zkušenost nelituji, že jsme se nepojistili. Pro vás spíše rada, půjčujte si malé auto, rozhodně to v  italském provozu oceníte.

Co se týče cestování s dětmi a půjčování autosedaček, ty by byly stejně drahé jako samotné vypůjčení auta.

Půjčení autosedaček často stojí stejně jako půjčení auta.

Takže jsem to vyřešili podsedákami, které jsme si vezli z Čech. Můžete si je normálně vzít do letadla (děti si tam na ně sednou). A dají se použít od 15kg dítěte. Jo, autosedačka je samozřejmě bezpečnější, ale pokud je dítě větší, tak je podsedák v této situaci naprosto postačující.

Ubytování jsme řešili přes airbnb. 

Pokud cestujete bez cestovky, vřele doporučuji. Zvlášť když máte děti. Protože to vychází levněji než hotel a hlavně si můžete pronajmout celý byt nebo dokonce dům. A s dětmi nedáte dopustit na kuchyni, balkon nebo třeba zahradu. Byty bývají často i v úzkém centru a můžete si vyfiltrovat všechno co potřebujete. Pokud cestujete na delší dobu, je velkým přínosem ubytování pračka či dokonce sušička, obzvášť pokud přiletíte do země letadlem s jedním zavazadlem:-). Vybavená kuchyň (nádobí a základní věci na vaření – sůl, pepř, olej, mycí prostředek) by měli být většinou součástí, což taky dost oceníte.

Tady máte kdyžtak kód se slevou 725Kč na vaše první ubytování. Takže nebojte se toho a vyražte! Nebudete litovat:-).

My jsme nechtěli zůstávat celou dobu na jednom místě, takže nakonec jsme bookovali 4 místa. První v Kalábrii, kousek od historického města Tropea. Byl to malý, trochu tmanší byt, který byl součástí vily, v jejímž horním patře bydleli rodiče chlápka, který byt pronajímal. Součástí byla veliká a moc pěkná zahrada a hlavně parádní bazén s výhledem na moře a sopku Stromboli. Škoda jen, že úplně nevyšlo počasí, abychom bazén mohli plně využít. Ale i tak jsme se jednou vykoupali.

Bydleli jsme zde:

Takhle se suší boty v Italii

 

Byt měl dva pokoje, malinkou kuchyň, byla k dispozici i pračka. Dům stál na kopci, na takovém konci světa, dalo by se říct, takže tam byl krásný klid. A ještě jednou ta zahrada – když cestujete s dětmi, tak je to velký plusový bod.

V této oblasti jsme strávili 3 celé dny a 4 noci. A ubytování stálo 3900Kč + si teda ještě majitel účtoval poplatek 20euro za deky a ručníky. Doporučuji si tyto výdaje zjistit dopředu, nám to bohužel bylo oznámeno až na místě.

První den, ač jsme se obávali, nakonec vyšlo krásné počasí a poštěstilo se nám vykoupat v moři. Našli jsme pláž s krásným výhledem na město Tropea.

Tropea

Pizzo

Tropea

Další den se bohužel vyplnila předpověď a lilo jak z konve. Tak jsem vymýšleli, co budeme dělat, jelikož déšť byl něco, s čím jsme nepočítali a vzhledem k mému minimalistickému balení jsem postrádali dostatek teplého oblečení. Hlavně pro děti. Nakonec jsem se vydali zmoknout do města Pizzo. Většinu času jsme strávili v pizzerii a pak v kavárně, kde jsme si dali první italskou zmrzlinu. Která byla, mimochodem, pěkně hnusná. A jelikož stále pršelo, tak jsem se dali na ústup a jeli domů sušit mokré boty. V troubě. Protože v Itálii se moc netopí. A hráli jsme karty, koukali na dvě pohádky stále dokola, protože jiné jsem v záloze neměla. Na co, že? A wifi tam nebyla. A já v mezičase řešila, co budem dělat, když bude lejt a co minutu jsem kontrolovala veškeré meteoservery. A kombinovala to s hledáním ubytování v jiné oblasti. A vlastně jsme se měli fajn. Do rána se to vypršelo a ukázalo se slunce. Na koupání sice nebylo, ale to nám nevadilo a vydali jsem se na průzkum historického města Tropea. Poslední den se ukázalo slunce a my se konečně mohli vykoupat v bazénu, který byl součástí apartmánu. No, vykoupat je silné slovo. Skočili jsme tam a rychle vylezli:-).

Po cestě z Kalabrie do Apulie

Po cestě z Kalabrie do Apulie

Po cestě z Kalabrie do Apulie

Pak jsme se měli přesouvat ještě do jižnější části Kalábrie, asi 16 km od města Reggio di Calabria. Měli jsem zabookovaný bungalov přímo na pláži a fakt jsem se tam těšila. JENŽE počasí bylo všelijaké a předpověď na následující dny nebyla moc pozitivní. A vzhledem k nedostatku teplého oblečení, touze po tom se ještě vykoupat v moři a obav z toho, že ubytování u moře ve chvíli kdy bude lejt nebude úplně ideální, jsme se rozhodli změnit plány. Na poslední chvíli jsme ubytování u moře zrušili a našli ubytování v Apulii. Což je podpatek italské boty. Bylo to trochu dál, ale předpověď tam vypadala nadějněji. Bydleli jsme v malém městečku San Foca, kde už bylo po sezóně, takže bylo celkem opuštěné. Na pláži jsme byli sami:-). Ale v místě byl obchod, restaurace a pláž byla v docházkové vzdálenosti od ubytování. Ubytování bylo jednoduše zařízené, byla tam tři pokoje – dvě ložnice a velký obývák, plus kuchyň. Nechyběla pračka a dvorek, který byl zase velmi přínosný. Jednak pro parkování, pak pro snídaně venku a hlavně dětské hry.

Když jedete k moři po sezóně, budete mít pláže jen pro sebe. 

Zůstávali jsme zde 5 nocí a platili jsme 3260 Kč.

První tři dny bylo krásně, takže jsme se vždy půl dne koupali a půl dne jsme trávili někde na výletě a v Apulii je spousta míst, co vidět. Vzhledem k tomu, že bylo po sezóně, tak pláže byly téměř prázdné a celkově tam byla poklidná a příjemná atmosféra. A moře bylo azurově modré. Prostě sen.

Na pláži v Apulii, kousek od města Otranto

Grotte della Poesia…přírodní bazén v moři

U nejvýchodnějšího bodu Itálie

město Otranto

 

Otranto

V Apulii jsme strávili pět nocí a pak jsem se přesouvali zpět k Neapoli. Měli jsme před sebou opět něco kolem 400km, po cestě jsem měli naplánované dvě zastávky. První ve měste Ostuni, což je krásné bíle město na kopci, s úzkými uličkami a pak Alberobello, kde jsou typické domečky zvané tulli. Obojí bylo krásné, Ostuni více na živo a Alberobello bylo zas úžasně fotogenické.

Trulli – typické stavby pro Apullii

 

Ostuni – bílé město

 

Pak už jsme sedli do auta a čekala nás 250km cesta směr Neapol, kdy jsme poprvé od doby co máme děti porušili precedens a pustili dětem pohádku na notebooku. Holt, občas to nejde jinak. Ale zvládli jsme to všichni, nejtěžší bylo se trefit do ulice, kde jsme bydleli, Edwin to zalomil minutu před cílem a Juli byla unešená z dětského pokoje, který byl součástí apartmánu, takže ty se naopak spát nechtělo. V noci byla bouřka, tak jsme učinili plán par excellance, a to, že budem sedět na terase, popíjet víno a koukat na Vesuv, zatímco děti si budou hrát v dětském pokoji:-).

Nicméně ráno nám to nedalo a dopoledne jsme vyrazili prozkoumat Vesuv přímo ke kráteru. Kam nás tedy nepustili, tak jsme si užívali výhledy na Neapol, dramatické nebe a bouřku. Autem se dostanete skoro pod vrchol. Tam bylo parkoviště, odkud nás vyvezli mikrobusem tedy jen k místu odkud vede stezka k samotnému kráteru. Ale ta byla zavřená, jelikož se opravovala. Nicméně cesta tam se podle mě dá zvládnout i s malými dětmi, autem vyjedete téměř až pod vrchol, kde je parkoviště (placené). Vstup stojí 10 euro, děti neplatí. Po cestě jsme se zastavili na oběd, vybrali jsme restauraci kousek pod vrcholem Vesuvu, ceny byly překvapivě normální (6-10 euro za pizzu) a jídlo bylo skvělé.

 

 

Co se týče jídla a dětí to je téma samo o sobě. Zpočátku jsme jim velkoryse obejdnávali jídlo na půl nebo dokonce každému svoje, když dávali dětské porce. Ale poté, co to nad tím z 90% ohrnuli nos jsme se na ně vykašlali a vždy jsme si se Zdendou objednali jídlo pro sebe podle sebe a rozdělili jsme se s dětmi a to, světe div se, fungovalo.

Ceny pizzy v restauraci se pohybovali v průmeru okolo 7-8 euro za 30cm pizzu (nebo tak nějak byla velká), těstoviny byly většinou od 10 euro výš. Ve většině italských restaurací si počítají stolovné, což je dost zrádné, jelikož to počítají všem, i když nejí, a je to většinou 2 eura.

Ač jsme bydleli necelé 3 km od Pompejí, tak jsme je vynechali, jednak pršelo a jednak jsme usoudili, že děti by to zas tak nezajímalo. Ale vždy záleží na vás, já osobně totiž šutry a vykopávky moc nevyhledávám a pokud by mě to zajímalo, tak tam vyrazíme děti neděti, jelikož si myslím, že děti se dají zabavit skoro všude. Netřeba mít na každém rohu dětské hřiště a v každe restauraci dětský koutek.

Další den už byl poslední, Zdenda vrátil auto a vyrazili jsme ještě do centra Neapole. Na poslední noc jsme měli ubytování přes booking, kousek od letiště. Ráno jsme totiž museli být na letišti už ve 4.30. Naivně jsem si myslela, že když je to takto blízko, tak doprava na letiště bude levná, ale nebylo tomu tak. Za 3km jízdy jsme platili 20 euro, což nám přišlo hodně, ale nějak jsme nenašli nic jiného. Bez dětí bychom to asi dali pěšky.

Dostat se do centra Neapole a vůbec zjistit jak a čím byl dost oříšek, ale nakonec jsme to zvládli a za 30 min jsme byli u pevnosti a přístavu. Cesta nazpátek byla taky zajímavá, Neapol se svou hustou dopravou nezapřela a místo 20 min jsme jeli hodinu a ještě jsme 40 min čekali než autobus přijede. Nicméně, děti se i na rušné zastávce zabavili, když vařili kaši z hlíny. Byly sice špinavé jak prasata, ale lepší než kdyby si hrály na honěnou. 

Nakonec jsme teda dojeli a v podstatě jsem šli hned spát, jelikož další den jsme vyráželi na letiště už ve 4 ráno. I tak brzký ranní odjezd jsme zvládli, děti šli teda spát, z praktických důvodů, oblečení, takže s dětmi lze vše, pokud jste vy z toho neděláte problém:-).

Snad vás tento článek inspiroval v tom, že cestování s dětmi lze i bez cestovky, ubytování s all inclusive, dětských koutků a dalších lákadel. Pokud ano, nebo už dokonce plánujete cestu někam, můžete využít kredit 725Kč na první ubytování přes Airbnb. A dejte vědět, zda a jakým způsobem cestujete s dětmi a co vám vyhovuje nejvíc:-). Těším se na vaše komentáře:

Prodělala jsem rakovinu prsu a během léčby jsem si začala psát blog. Zpočátku jsem netušila co mě čeká, co se mnou bude a hlavně zda to zvládnu. Jelikož jsem těžko hledala informace a každé zadání slova rakovina do googlu mou psychiku poslalo dolů, rozhodla jsem se, že pomůžu ženám, které jsou ve stejné situaci. Můj příběh si můžete přečíst zde:
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů