Ze dna

Je to…BEZMOC

SMUTEK

TĚLO SE VZMÍTÁ

JE PLNÉ EMOCÍ – ne těch pozitivních

STRACH – ne ze smrti, ale z čekání. Že budu sama. Z neznámého.

Protože je to daleko, je to abstraktní. Ale přesto jsou okamžiky, kdy je to tak blízko.

Kdy se od vás nejbližší odklánějí, říkají že to bude dobré, v tom lepším případě.

Nebo odcházejí.

V momentě, kdy nechcete být sami, protože samota je strach.

Strach ze svého nitra, co v něm je.

Strach z toho, že to nezvládnete.

Odhodit ten kámen, který na vás padá a vydat se s lehkostí dál.

Ať s tebou, nebo sama.

Prodělala jsem rakovinu prsu a během léčby jsem si začala psát blog. Zpočátku jsem netušila co mě čeká, co se mnou bude a hlavně zda to zvládnu. Jelikož jsem těžko hledala informace a každé zadání slova rakovina do googlu mou psychiku poslalo dolů, rozhodla jsem se, že pomůžu ženám, které jsou ve stejné situaci. Můj příběh si můžete přečíst zde:
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů