O dětech a mých světech

Články kategorie O dětech a mých světech
23.4. 2018

Mám tě ráda, ale…

Podmínky, podmínky, pořád jen samé podmínky. Možná v momentě, kdy se narodíme, tak jsme zahrnuti bezpodmínečnou láskou. Ale jakmile začneme projevovat své já, tak pomalu, plíživě nastupují podmínky. Bezpodmínečná lásky určitě zůstává, ale je postupně zadupávána víc a víc pod povrch. Až je na ní zcela zapomenuto. To je samé: „když to nesníš, nebude dobrota“,...

12.4. 2018

Ty, ty a i ty…si zasloužíš medaili!

V sobotu jsem si doběhla pro medaili. Konkrétně to byla medaile za uběhnutých 21km. Dostanou ji všichni, kdo se zúčastní. Na čase nezáleží. Je oceněna odvaha, nadšení, vůle a další aspekty, bez kterých byste do cíle nedoběhli. A tak je to i v životě. Oceněn je většinou každý, ne jen ten, kdo je nejlepší. Každý, kdo...

18.3. 2018

6+1 rada ze života

Na pátek jsem se těšila. Nemusím vstávat. Hurááá! Vyrážíme s dětmi na výstavu lega. Paráda!! Dáme si někde po cestě oběd. Úplně nejlepší! A odpoledne vyrážím na víkend do sklípku na dámskou jízdu. Krásné plány. Takže to vezmeme popořádku. Plán na vstávání byl nejdříve po osmé hodině. Asi je vám jasné, jak to dopadlo. I...

14.3. 2018

Mečujeme, šprýmujeme, rýmujeme

Tak jak jsem psala ve facebookovém příspěvku, po týdnu v práci si Juli řekla, že to by jako stačilo a hodila se marod. Tak si tu předáváme rýmu a kašel. Místo bohulibé práce ve fakultní nemocnici dětem utírám zadky, neustále řeším Edwinovo “mami, já to nestihl” a následné převlékání do nových trenek. Mezitím se ze...

14.3. 2018

Na co myslím, když píšu o běhání

Napsáno: 27. LEDNA 2018 Běh, běh, běh…nenáviděla jsem ho. Teda, když to vezmu pěkně popořádku. Jako dítě jsem chtěla být vrcholový sportovec. A bylo mi asi jedno v čem. Jenže rodiče měli plno práce s vozením bráchy po trénincích a fotbalových zápasech, takže představa, že to budou muset absolvovat i se mnou se jim asi...

4.3. 2018

Na střeše Hiltonu, aneb jak jsem se nenaučila tleskat

Napsáno: 22. LISTOPADU 2017 Jako chtěla bych vám napsat něco plné nadhledu a vtipu. A občas mám i super nápady. Ale než seženu čas a něco kam bych to napsala (myslím tím kus papíru nebo tak něco), tak to většinou zapomenu. Na co to jen svést? Na dlouhé kojení, 4,5 roku na mateřské, chemoterapie nebo...

27.2. 2018

Den bordeláře

Napsáno: 14. LISTOPADU 2017 Jak už jsem psala, nejsem teď zrovna v rovnováze. Ale pomalu se to lepší. Ale dnešek…dnešek fakt stál za to. Opět, začalo tím, že jsem se moc nevyspala. Místo abych zalehla, tak jsem ještě na ZOOTu honila outfity na sobotní večer. Nic jsem neulovila, zato jsem si zadělala na den plný...

27.2. 2018

Čurající chlapeček

Napsáno: 3.ČERVENCE 2017 Ufff, právě jsem vyprala všechno oblečení a hlavně boty, které dnes Edwin pokřtil…idealní čas na odplenkování, když nám nepere pračka…Ale pěkně popořádku. Včera večer jsem si řekla, že vstanu pěkně ráno v před šestou, abych měla před dětmi trochu náskok (podotýkám, že takovýto majstrštyk se mi za celé skoro 4 roky ještě...

27.2. 2018

A co děti? Mají si kde hrát?

Napsáno: 1. ČERVNA 2017 Chtěla jsem napsat nějakou velmi hodnotnou myšlenku ke dni dětí. Něco v tom smyslu, abyste si nezapomínali hrát v každém věku a tak. No ale… Od pondělí, kdy si Zdenda vyrazil na pracovní roadtrip po východní Evropě, krátce po té, co Edwin hodil takovou šavli, že by se za ní nemusel...